Steam a ti ostatní

Alternativy?

A jaké jsou alternativy? Jsou zde služby jako GoG, ale na nich naleznete často pouze starší nebo méně vydařené hry. Pak jsou tu pokusy ve stylu Uplay nebo Origin. Tyto obchody s hrami vznikly ovšem zcela jinak než Steam. Vznikly čistě v rukou marketingu producentských firem. Valve, co by vlastník Steamu, je však přímo vývojářská firma. Plná grafiků, designérů a programátorů. Jejich myšlení je tedy zcela jiné. Ten, kdo někdy zažil párty vysokoškoláků, kde se potkali např. stavaři, strojaři a doktoři, mi jistě dá za pravdu. Jsou to jiné světy. Světy, co si moc nerozumí. A podobné je to i u těchto služeb. Origin a Uplay jsou už od počátku založeny jako obchod s hrami pro konkrétního vydavatele. Tedy jen pro to, aby se staly nezávislé na někom dalším. Myšlenka je to dobrá, ale obchod je od počátku v rukou manažerů.
Samozřejmě je zde trochu problém v tom, že pokud si dnes chcete koupit nějakou hru, jednomu ze systémů distribuce se nevyhnete. Ovšem to je obdobné, jako když si chcete koupit cokoli jiného. Nesouhlasíte s tím, že v hypermarketu nemají váš oblíbený chleba? Nechoďte tam, nebo si jej upečte. Stejně je to i zde. Podle §37 odst. 1 občanského zákoníku musí být právní úkon „učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.“ Slůvko svobodně je zde velmi důležité. Svobodně se rozhodujete, jestli přistoupíte na jejich podmínky.

Samozřejmě můžete namítnout, že firmy si dělají, co chtějí a na zákazníky kašlou. To je ovšem názor, co toho nemá s realitou moc společného. Pokud by si firmy dělaly pouze to, co chtějí, a na zákazníky by kašlaly, jistě by se neuživily. Každá firma si vytvoří svůj okruh zákazníků a svou cílovou skupinu. Pokud jí to funguje, je to jedině její úspěch. Takový je trh.
Je zde ovšem jiná otázka. Nejsou vývojáři v pasti? Pokud se totiž nějaké studio rozhodne vydat hru, musí se spojit s jednou vydavatelskou firmou. Vydat totiž hru na vlastní triko je dnes prakticky nemožné. A to je opravdu problém. Vývojáři totiž musí přistoupit na jeden z již hotových systémů a musí souhlasit s jejich podmínkami. Opět by se dalo na vývojáře aplikovat pravidlo, že pokud na to nechtějí přistoupit, tak prostě nemusí. Ale je zde jiný problém. Vývojáři často chtějí vydat hru opravdu pro pobavení svých zákazníků a dostat ji k nim jinak nemohou. Musejí například přistoupit na určitou prodejní cenu. Na určitý počet prodaných kusů apod.

Zelené světlo

Hodně zajímavý je ovšem projekt s názvem Greenlight. Díky němu se totiž do služby Steam může dostat hra, která by se tam jinak nedostala. Jde o jednoduché hlasování o tom, zda se daná hra dostane do obchodu. Je až neuvěřitelné, že z takové s odpuštěním "ptákárny" se stane hodně úspěšný projekt. Jde o řešení od Steamu, ale vše zůstává v rukou samotných uživatelů. Steam zde slouží jen jako orná půda. Na první pohled do dění vůbec nezasahuje a díky tomu má komunita klid a buduje si svou hrdost. Pro Valve to je však perfektní zdroj informací. Vědí, jaké hry hráči chtějí. Díky komentářům vědí, co je na dané hře láká nejvíc. Dříve bylo třeba zaplatit odbornou firmu, která provedla průzkum trhu a výsledky předala zadavateli. Tedy v tomto případě Valve. Nyní si ve Valve řekli: "Co kdyby nám to hráči všechno ochotně sami sdělili? Stačí jim říci, že jejich hlas bude veřejně viditelný a získají pocit vlastní kontroly nad Greenlightem."
Ale není to jen o zeleném světle. Valve si postupně tvoří databáze vašich počítačů. Vědí, jaké konfigurace jsou nejčastější, vědí... no vlastně vše o vašem počítači, co se hardwarové stránky týče. Vědí, jaký operační systém používáte atd. Pokud by takové informace shromažďovala jakákoli jiná firma, byla by ihned nařčená ze šmírování. A co je tedy na Valve a potažmo Steamu tak jiné? Informace jsou veřejné a jsou podané opět ve stylu: "Podívejte se, jaké mají vaši kamarádi počítače. Není náhodou čas na upgrade toho vašeho?" Opět je to v rámci komunity a komunita z toho dokáže těžit. Dokáží z toho těžit i samotní vývojáři. Oni díky Steamu vědí, na jaké stroje mají vyvíjet hru. Zkrátka jde opět o úspěch Steamu.