Snad každý stát by rád monitoroval komunikaci svého obyvatelstva, obvykle pod záminkou boje proti terorismu. Zdaleka to není záležitost jen takových režimů, jako jsou ty v Rusku nebo Číně, ale podobné chování nalezneme v podstatě všude, např. v USA nebo Austrálii, která je v tomto až překvapivě daleko. V Rusku tu máme např. případ komunikátoru Telegram, který byl zabanován před dvěma lety, 13. dubna 2018. Tvůrci aplikace totiž nechtěli vydat ruské agentuře FSB šifrovací klíče k odkrytí komunikace dvou podezřelých z terorismu a útoku na metro v Petrohradu v roce 2017. FSB tak Telegram zažalovala a soud vyhrála. Výsledkem bylo, že aplikaci v Rusku zabanovali.
Jenže Telegram v Rusku fungoval i dál a dařilo se mu obcházet většinu snah ruské vlády o jeho zablokování pomocí častých změn IP adres nebo metodou domain fronting. Paradoxní je to, že zabanovaný Telegram byl během svého zákazu velmi populární i mezi samotnými politiky, kteří jej sami používají kvůli šifrování a silné ochraně proti špehování komunikace, totéž se týkalo i mnoha vládních agentur. Rusko nicméně v boji proti Telegramu nechalo jednu dobu zablokovat okolo 16 až 19 milionů IP adres, které patřily Amazonu a Googlu, aby omezilo tuto službu, čímž ale odstavilo i mnoho jiných legitimních služeb.
Ban na Telegram nicméně nyní po dvou letech končí, neboť služba vyjádřila podporu vládě v boji proti terorismu a extrémismu, byť není jasné v jak velkém rozsahu to je. Podle všeho jde o lepší detekci a odstraňování extrémistického obsahu při zachování soukromí uživatelů.
