Tesla: co vězí za jejím úspěchem a proč ještě nezbankrotovala?

Další zásadní věcí, která pomohla Tesle uspět, je nabíjecí infrastruktura. Důležité je říci, že Tesla začala s prodejem především v USA a ostatně za celou svou historii tam prodala 55 % svých vozů, takže se budeme věnovat především americké situaci. Znova bude nejlepší si představit její význam tehdy, kdyby nebyla. Představme si, že Tesla uvede skvělý elektromobil třeba s dojezdem 1200 km. Koupili byste si ji? Na čem by to záviselo?

 

Jste tedy Američan, nabízí vám elektrickou Teslu s 1200km dojezdem za 70 tisíc USD. Jdete do toho? Zásadní otázkou určitě je, kde to budete nabíjet. A tady je další obrovský rozdíl od toho, co s elektromobilitou dělaly jiné automobilky. Ty před vás hodily elektromobil, který byl zpravidla velmi pomalý, plný omezení a příšerně drahý. A tím to haslo. Nějaká výraznější vize nabíjení? Ne-e.

 

 

Nějaký domácí wallbox, to se ještě dalo, ale většinou to na tom skončilo. Pojedete přes půlku Spojených států s Teslou, když nevíte, kde to tam nabijete? Wallbox vám to nabije doma, ale co jinde? Budete chodit od jednoho člověka k druhému, zda si to u něj můžete na týden píchnout do zásuvky, abyste se dostali domů? Asi ne. Ani extrémní dojezd by elektromobil nezachránil.

 

I když je pomalé pravidelné nabíjení velmi důležitým (dovolím si dokonce říci, že naprosto kritickým) požadavkem pro elektromobilitu a do značné míry eliminuje potřeby rychlého nabíjení, pořád je to rychlé nabíjení důležité zejména z pohledu psychiky... že to v případě potřeby existuje. Potřebujete oboje. Kritické je pro rozšíření EV všeobecně dostupné pomalé nabíjení, psychicky důležité je ale i to rychlé, aby tu byla ta možnost "kdyby..."

 

A tohle je patrně dalším krůčkem toho, proč se povedlo Tesle mezi lidmi tak moc uspět a vybudovat si tu image, kterou má. Neplácla před vás jen elektromobil a neřekla "starejte se". Můžete si koupit wallbox pro domácí nabíjení a k tomu ještě solární střechu od SolarCity (později Tesla Energy) a Powerwall (akumulátor). Najednou vám jedna firma nabízí nejen auto, ale i řešení jeho nabíjení. Pro své ekologické auto nabízí řešení jeho nabíjení i generování ekologické elektřiny pro toto nabíjení. Znovu upozorňuji, důležité pro komerční úspěch není to, zda je to skutečně ekologické (resp. do jaké míry), ale jak to vnímá zákazník. Elektromobilům lze totiž z ekologického pohledu vytýkat spoustu věcí a zdaleka to není "superzelená" technologie, jak se to politicky protlačuje.

 

 

Tesla zároveň buduje Superchargery, slibuje celosvětovou síť rychlonabíječek, takže to máte kde nabíjet, i když vyjedete dál. Je tu ta vize, že se to bude rozšiřovat. Ale ani u toho to neskončilo. Vedle vlastních Superchargerů má program Destination Charging, který zahrnuje nabíječky na různých dalších místech, jako jsou hotely, restaurace a podobně. Tyto rychlé i pomalé nabíječky si najdete na mapě na internetu nebo v aplikaci. Koncept toho, že výrobce elektromobilu zároveň myslí i na to, jak ten elektromobil provozovat, a to nejen v okolí domova, ale v podstatě kdekoli na světě, to tu ještě nebylo. A i to je dalším střípkem do skládačky.

 

Jednoduše řečeno, elektromobil se 400km dojezdem, s infrastrukturou a vizí infrastruktury, má mnohem větší šanci uspět než elektromobil třeba s 1200km dojezdem, pro který není infrastruktura a není pro ni ani vize. 

 

 

V přímém přenose to nyní můžeme vidět na vodíkových automobilech. V podstatě jsou pro ně stejné daňové úlevy nebo dotace jako pro elektromobily, mají velmi podobné problémy i výhody, navíc však mají delší dojezd a výrazně rychlejší tankování. Na první pohled naprosto excelentní předpoklady pro to, aby elektromobily rozcupovaly na padrť. Ale není o ně nějak moc velký zájem. O stovkách tisíc rezervací si Toyota nebo Hyundai mohou u svých vodíkových aut asi jen zdát. Vedle vyšší ceny (BEV zde mají náskok) je to i tím, že pro ně není infrastruktura.

 

Toyota, kterou jsme v minulých kapitolách vychvalovali, tady tahá za kratší konec. Není vidět nějaká vize, budování stanic, nic, co by se dalo marketingově uchopit. Supercharger a Destination Charging je jasně uchopitelná věc. Že se Toyota někde podílela na výstavbě vodíkové stanice, se asi nikdo nedozví, přestože se tak děje. V mapě to snadno nenajdete, nemá to žádný globální název, koncept. Přestože se tyto automobilky spolupodílejí na výstavbě infrastruktury, navenek to vypadá, jako by jen spoléhaly, kdo jim to postaví. Nějaká globální vize vlastní sítě stanic, která by nabídla alespoň základní pokrytí potřeb, to chybí. Marketingově docela nezvládnuté. To Superchargery od Tesly mají dokonce vlastní Twitter, a když vidíte, že se během jednoho dne otevře třeba až 10 nových, tak to je úplně jiný "tah na branku".

 

Takže to máme druhý bod. Vedle samotného elektromobilu Tesla představuje vlastní infrastrukturu. Od auta až po jeho provoz, lokálně i globálně. Ucelený systém, který sice nemusíte plně využívat, ale opětovně je na rozdíl od ostatních vidět, že ta firma to myslí vážně.

 

Volkswagen sice také buduje svou síť Electrify America, ke které byl v podstatě donucen po skandálu Dieselgate. A i když řada I.D. se alespoň v Evropě prodává dobře, automobilce asi nikdo snahu o ekologickou budoucnost po skandále s emisními podvody a kartelové dohodě (která po účastnících požadovala ukončení snahy za nižší emise nad rámec emisních limitů, přestože by to technologie umožňovala) ještě dlouho věřit nebude. Pokud vůbec někdy. Tesla, resp. Elon Musk, si to ale podobně rozházel podporou Bitcoinu.