Test Access Pointů: úvod do problematiky
Celý test začneme obecným úvodem, který blíže seznámí s celou problematikou okolo bezdrátových sítí, často kladenými otázkami a užitečnými kalkulátory. Po víkendu si již můžete přečíst recenze jednotlivých Access Pointů.
Kapitoly článku:
- Test Access Pointů: úvod do problematiky
- Standardy a druhy přenosů
- Bezpečnost v bezdrátových sítích
- Dosah bezdrátových sítí
- Často kladené otázky
- Praktické kalkulátory pro WiFi výpočty
Tento článek si klade za úkol seznámit se základy technologií používaných v bezdrátových sítích (definované standardy, způsoby přenosu, bezpečnost, dosah bezdrátových sítí, atd.). Rozhodně však není kompletním popisem všech používaných technologií. Další informace naleznete na následujících odkazech, ze kterých jsem čerpal při psaní tohoto článku: Atheros Communications, Cisco, ČTÚ, HW server, IEEE, Lupa, Ovislink, Reseller Magazín, Marigold a mnoho dalších.
V neposlední řadě přináší praktické kalkulátory pro základní výpočty, nezbytné ve Wi-Fi sítích.
Co je to vlastně Access Point?
Access point - neboli česky přístupový bod - není nic jiného než bezdrátové zařízení, se kterým komunikují jednotlivé počítače v rámci bezdrátové sítě. Pokud bych jej měl přirovnat k něčemu v oblasti klasické kabeláže, pak k přepínači (switchi), který ostatně bývá v mnoha případech stejně v Access Pointu integrován.
V dnešní době je nejběžnější přenosová rychlost 54 Mbit/s, která v pásmu 2,4 GHz odpovídá bezdrátovému standardu IEEE 802.11g (viz část o jednotlivých standardech na další straně). Můžete však narazit i na zařízení s přenosovou rychlostí 11 Mbit/s, které splňují pouze starší standard IEEE 802.11b. Pro běžnou práci je však 11 Mbit/s již nepostačující (pokud se nejedná pouze o sdílení přístupu k Internetu) - problém je nejenom v tom, že reálná přenosová rychlost se u takových zařízení pohybuje kolem 4 až 6 Mbit/s, ale i v tom, že tato šířka pásma je sdílená všemi uživateli bezdrátové sítě. Pokud tak je k Access Pointu připojených kupříkladu pět uživatelů, na jednoho pak vychází kapacita něco málo přes 2 Mbit/s (prakticky však ještě o hodně méně) - a to je už jednoznačně nedostačující.
Ještě bych se rád zmínil o speciálních produktech, které podporují nestandardní rychlosti (např. 108, 125, 140 Mbit/s). Ve všech případech jde o provozování daného zařízení mimo běžné (a také schválené) standardy a vyžaduje podporu na straně access pointu i síťové karty. Pokud se k takovémuto Access Pointu pokouší připojit síťová karta, která podporuje pouze standardní rychlost (11 či 54 Mbit/s), pak dojde k přenosu s rychlostí podle nejbližšího standardu (logicky s nižší přenosovou rychlostí).
Závěrem úvodní stránky bych rád zmínil existenci Access Pointů s integrovaným routerem a případně i modemem (občas se také označují jako širokopásmové routery - broadband router), které se typicky využívají při domácím použití či v menších firmách. Slouží pro sdílení internetového připojení v počítačové síti. Běžně jsou již vybaveny přepínačem a routerem (obvykle obsahuje čtyři porty RJ-45 označované jako LAN1 až LAN4, zatímco RJ-45 port pro připojení k internetu typicky nese označení WAN) a u lepších kousků najdete například nastavení limitů přenosového pásma pro jednotlivé počítače (čímž můžete např. elegantně omezit uživatele kteří provozováním výměnných sítí blokují přenosovou rychlost ostatním). Další zajímavou funkcí bývá integrovaný tiskový server (Print Server), který již najde využití např. v menší kanceláři.
V neposlední řadě přináší praktické kalkulátory pro základní výpočty, nezbytné ve Wi-Fi sítích.
Co je to vlastně Access Point?
Access point - neboli česky přístupový bod - není nic jiného než bezdrátové zařízení, se kterým komunikují jednotlivé počítače v rámci bezdrátové sítě. Pokud bych jej měl přirovnat k něčemu v oblasti klasické kabeláže, pak k přepínači (switchi), který ostatně bývá v mnoha případech stejně v Access Pointu integrován.
V dnešní době je nejběžnější přenosová rychlost 54 Mbit/s, která v pásmu 2,4 GHz odpovídá bezdrátovému standardu IEEE 802.11g (viz část o jednotlivých standardech na další straně). Můžete však narazit i na zařízení s přenosovou rychlostí 11 Mbit/s, které splňují pouze starší standard IEEE 802.11b. Pro běžnou práci je však 11 Mbit/s již nepostačující (pokud se nejedná pouze o sdílení přístupu k Internetu) - problém je nejenom v tom, že reálná přenosová rychlost se u takových zařízení pohybuje kolem 4 až 6 Mbit/s, ale i v tom, že tato šířka pásma je sdílená všemi uživateli bezdrátové sítě. Pokud tak je k Access Pointu připojených kupříkladu pět uživatelů, na jednoho pak vychází kapacita něco málo přes 2 Mbit/s (prakticky však ještě o hodně méně) - a to je už jednoznačně nedostačující.
Ještě bych se rád zmínil o speciálních produktech, které podporují nestandardní rychlosti (např. 108, 125, 140 Mbit/s). Ve všech případech jde o provozování daného zařízení mimo běžné (a také schválené) standardy a vyžaduje podporu na straně access pointu i síťové karty. Pokud se k takovémuto Access Pointu pokouší připojit síťová karta, která podporuje pouze standardní rychlost (11 či 54 Mbit/s), pak dojde k přenosu s rychlostí podle nejbližšího standardu (logicky s nižší přenosovou rychlostí).
Závěrem úvodní stránky bych rád zmínil existenci Access Pointů s integrovaným routerem a případně i modemem (občas se také označují jako širokopásmové routery - broadband router), které se typicky využívají při domácím použití či v menších firmách. Slouží pro sdílení internetového připojení v počítačové síti. Běžně jsou již vybaveny přepínačem a routerem (obvykle obsahuje čtyři porty RJ-45 označované jako LAN1 až LAN4, zatímco RJ-45 port pro připojení k internetu typicky nese označení WAN) a u lepších kousků najdete například nastavení limitů přenosového pásma pro jednotlivé počítače (čímž můžete např. elegantně omezit uživatele kteří provozováním výměnných sítí blokují přenosovou rychlost ostatním). Další zajímavou funkcí bývá integrovaný tiskový server (Print Server), který již najde využití např. v menší kanceláři.
