Tvůrci Star Citizen nyní nabízí virtuální půdu až za 100 dolarů

Titul Star Citizen vznikl veřejným financováním nejdříve na Kickstarteru, kde získal jen něco málo přes 2 miliony dolarů, ale pak to tvůrci vzali do vlastních rukou. Začali prodávat jednak předběžný přístup ke hře a jejím alfaverzím, ale především také prodávají lodě a existují lidé, kteří neváhají platit stovky i tisíce dolarů. 

 

Chris Roberts (vpravo) s fanouškem, který do Star Citizena vložil již na 30.000 dolarů

 

Ve výsledku se tak na vývoj hry Star Citizen a její singleplayerové odnože Squadron 42 vybralo už na 168 milionů dolarů, ale vývoj nekončí a peněz není nikdy dost, zvlášť u takovéhoto megalomanského projektu. Nedá se přitom říci, jak někteří tvrdí, že by šlo o jeden maxipodvod, však alfaverze 3.0 už je na cestě a po vybraných Evocati se už rozšířila také mezi mnohem početnější skupinu testerů za řad veřejnosti (PTU), a je tak na cestě k vypuštění mezi veřejnost. 

 

 

Nicméně ne každý bude vidět nabídku virtuální půdy 4 x 4 km či 8 x 8 km za 50 a 100 dolarů pozitivně. RSI přímo uvádí, že jde o peníze potřebné na další vývoj a že později si budeme moci svůj kus virtuální země pořídit za herní kredity získané pouze hraním. V důsledku tak jde o stejnou věc jako v případě prodeje lodí a nejde pouze o to, že by daný kus půdy byl jen označen "zde je Lojzovo". Půjde o součást fungující ekonomiky, takže daná půda označená majáky bude pod ochranou bezpečnostních složek a pokud na ní někdo nepovolaný začne třeba těžit, setká se s následky. Zatím ale budou zájemci platit pouze za koncept, kterého se dočkají až někdy později, takže si ani nemohou pořídit specifický kus půdy na vybrané planetě či měsíci. Pořídit si mohou pouze licenci na vytvoření záboru. 

 

 

Je jasné, že nás do toho opravdu nikdo nenutí a už vůbec není psáno a dáno, že bychom i později ve hře měli nějakou půdu vlastnit. Jde tak o čistě dobrovolnou možnost dále podpořit vývoj hry a z rozsahu jejího světa je i zřejmé, že opravdu nehrozí, aby byly její planety a jiná tělesa zakrátko rozparcelována. Spíše půjde o výjimku, že na něco takového narazíme.  

 

Pokud bychom v tom viděli nějaký problém, pak spíše ten, že Chris Roberts přidává další aspekt, který bude nutné vyvinout a začlenit do hry, zatímco fanoušci po něm chtějí spíše to, aby už konečně vydal něco, co si mohou sami vyzkoušet. Na Star Citizen se tak postupně nabaluje tolik věcí, které jistě dělají jeho svět nebývale košatý, ale také zákonitě prodlužují jeho vývoj. Ve vzduchu tak stále výše visí nechvalně známé slovo vapourware a pokud se bude Star Citizen vyvíjet ještě mnoho let, s tím roste i riziko toho, že řada jeho aspektů může zastarat a bude vhodné je předělat, což odstartuje začarovaný kruh. Stačí si vzpomenout na Duke Nukem Forever, pro jehož vývoj byl název hry přímo nomen omen. 

 

Raději si ale počkáme na to, co předvede alfaverze 3.0. 

 

Zdroj: RSI