Ukládáme hesla do cloudu
21.3.2013, Radan Tuhý, článek
Spolu se zvyšujícím se počtem internetových služeb roste i množství přihlašovacích informací. Uložením hesel do cloudu stačí jedno silné heslo. O vše ostatní se postará některá z cloudových služeb. Jak to funguje a jaké jsou možnosti?
Kapitoly článku:
Poslední alternativou, kterou jsme se rozhodli v našem dnešním přehledu zmínit, je Passpack. Rozhodně se nejedná o žádného nováčka na poli cloudových služeb, Passpack existuje již od konce roku 2006. V té době se jednalo o bezplatnou betaverzi, první placená varianta byla představena v roce 2008.
Nyní se Passpack prezentuje jako bezpečné úložiště hesel, a to se zaměřením na pracovní skupiny. Služba se tedy orientuje zejména na možnost sdílení hesel v rámci pracovních týmů, rodiny, přátel a podobně.
Již od samotného procesu registrace je nutné podotknout, že každý nový uživatel musí cítit snahu provozovatele o maximální zabezpečení. To je dáno vlastně již po kliknutí na odkaz vedoucí na registraci nového účtu.
Jak si můžeme všimnout, nikdo nás nenutí k zadávání emailu. Je sice možné jej zadat, ale není to nutné. Druhá vlastnost, kterou můžeme vidět na první pohled, je možnost volby libovolného přihlašovacího jména, ve kterém lze rozlišovat malá a velká písmena. Je tedy klidně možné zvolit login typu GosxjGhojcQ, pokud si to budeme pamatovat.
Po vytvoření silného hesla jsme vlastně donuceni k vytvoření druhé úrovně zabezpečení. V tomto kroku jsme vyzvání k zadání první věty, která nás napadne a kterou si následně zapamatujeme. Znamená to tedy, že při každém přihlášení ke službě je nutné znát přihlašovací jméno (včetně správně zadaných malých a velkých písmen), heslo a frázi. Pokud cokoli z toho zapomeneme, k údajům se nedostaneme. Pravděpodobnost, že by se někomu jakoukoli metodou podařilo uhodnout všechny tyto tři údaje, je prakticky nulová.
Používání v praxi již ovšem není zase až tak perfektní, jako to mohlo vypadat do této chvíle. Systém fungování je prakticky stejný, jako jsme si vysvětlili u služby Clipperz. Rozdíl je v mírně propracovanějším systému, který dovoluje tzv. training mode, ve kterém zadáme přihlašovací údaje, a ty jsou automaticky uloženy.
Velkým mínusem je kompatibilita, které je velmi obtížné dosáhnout pomocí skriptů spouštěných na již existující stránce. Může se například stát, že okno s textem, které se má zobrazit ve spodní části prohlížeče, se zobrazí zcela mimo stránku, takže nelze s oknem pracovat (a ani jej posunout). Opět se nepodařilo se automaticky přihlásit na všechny webové stránky, a tyto skutečnosti nezachrání ani snaha o maximální zabezpečení, které je vyhnáno do takového extrému, že se služba stává v praxi téměř nepoužitelnou.
Abychom Passpack úplně nezatracovali, je potřeba zmínit slušně propracované webové rozhraní, funkční sdílení hesel (ačkoli na druhou stranu - kolik hesel skutečně potřebujete sdílet s týmem lidí, heslo je přece vaše a sdílet jej nemáte) a možnost instalace klienta do počítače, který přece jenom dokáže učinit službu malinko použitelnější. K aplikaci je nutné mít nainstalován Adobe AIR a po zadání přihlašovacích údajů dojde ke zkopírování databáze do našeho počítače. Volitelně můžeme nastavit synchronizaci, ale není to vyloženě nutné (akorát pak postrádá služba jako taková svůj základní význam).
Nakonec je nutné zmínit poslední omezení, které je ovšem neméně zásadní. Bezplatná verze je limitovaná počtem uložených přihlašovacích údajů. Máme možnost uložit maximálně 100 hesel. Pokud jich máme více (což obvykle máme), je potřeba zakoupit alespoň nejnižší stupeň placené verze, který nás bude stát 1,50 USD měsíčně (přibližně 30 Kč) a dojde k rozšíření na 1000 hesel, 5 skupin, navýšení počtu poznámek a přidání podpory skupin.
Nyní se Passpack prezentuje jako bezpečné úložiště hesel, a to se zaměřením na pracovní skupiny. Služba se tedy orientuje zejména na možnost sdílení hesel v rámci pracovních týmů, rodiny, přátel a podobně.
Jak Passpack funguje
Již od samotného procesu registrace je nutné podotknout, že každý nový uživatel musí cítit snahu provozovatele o maximální zabezpečení. To je dáno vlastně již po kliknutí na odkaz vedoucí na registraci nového účtu.
Jak si můžeme všimnout, nikdo nás nenutí k zadávání emailu. Je sice možné jej zadat, ale není to nutné. Druhá vlastnost, kterou můžeme vidět na první pohled, je možnost volby libovolného přihlašovacího jména, ve kterém lze rozlišovat malá a velká písmena. Je tedy klidně možné zvolit login typu GosxjGhojcQ, pokud si to budeme pamatovat.
Po vytvoření silného hesla jsme vlastně donuceni k vytvoření druhé úrovně zabezpečení. V tomto kroku jsme vyzvání k zadání první věty, která nás napadne a kterou si následně zapamatujeme. Znamená to tedy, že při každém přihlášení ke službě je nutné znát přihlašovací jméno (včetně správně zadaných malých a velkých písmen), heslo a frázi. Pokud cokoli z toho zapomeneme, k údajům se nedostaneme. Pravděpodobnost, že by se někomu jakoukoli metodou podařilo uhodnout všechny tyto tři údaje, je prakticky nulová.
Používání v praxi již ovšem není zase až tak perfektní, jako to mohlo vypadat do této chvíle. Systém fungování je prakticky stejný, jako jsme si vysvětlili u služby Clipperz. Rozdíl je v mírně propracovanějším systému, který dovoluje tzv. training mode, ve kterém zadáme přihlašovací údaje, a ty jsou automaticky uloženy.
Velkým mínusem je kompatibilita, které je velmi obtížné dosáhnout pomocí skriptů spouštěných na již existující stránce. Může se například stát, že okno s textem, které se má zobrazit ve spodní části prohlížeče, se zobrazí zcela mimo stránku, takže nelze s oknem pracovat (a ani jej posunout). Opět se nepodařilo se automaticky přihlásit na všechny webové stránky, a tyto skutečnosti nezachrání ani snaha o maximální zabezpečení, které je vyhnáno do takového extrému, že se služba stává v praxi téměř nepoužitelnou.
Abychom Passpack úplně nezatracovali, je potřeba zmínit slušně propracované webové rozhraní, funkční sdílení hesel (ačkoli na druhou stranu - kolik hesel skutečně potřebujete sdílet s týmem lidí, heslo je přece vaše a sdílet jej nemáte) a možnost instalace klienta do počítače, který přece jenom dokáže učinit službu malinko použitelnější. K aplikaci je nutné mít nainstalován Adobe AIR a po zadání přihlašovacích údajů dojde ke zkopírování databáze do našeho počítače. Volitelně můžeme nastavit synchronizaci, ale není to vyloženě nutné (akorát pak postrádá služba jako taková svůj základní význam).
Nakonec je nutné zmínit poslední omezení, které je ovšem neméně zásadní. Bezplatná verze je limitovaná počtem uložených přihlašovacích údajů. Máme možnost uložit maximálně 100 hesel. Pokud jich máme více (což obvykle máme), je potřeba zakoupit alespoň nejnižší stupeň placené verze, který nás bude stát 1,50 USD měsíčně (přibližně 30 Kč) a dojde k rozšíření na 1000 hesel, 5 skupin, navýšení počtu poznámek a přidání podpory skupin.
Plusy+ Slušně propracovaná webová služba + Nadstandardní zabezpečení + Anonymita + Dobře vyřešené sdílení hesel + Podpora všech operačních systémů + Dobrá podpora prohlížečů | Minusy- Žádné mobilní aplikace - Přímý login formou kliknutí nefunguje vždy - Až přehnané zabezpečení činí službu špatně použitelnou |
