V Austrálii vyvíjejí průhledné ohebné solární panely

Vývoj jde kupředu a jedním z cílů lidstva je ekologičtější výroba elektrické energie, což bude potřeba zejména s rozmachem elektromobilů. Proti nim je právě nejčastějším argumentem to, kde se vlastně pro ně vezme elektřina. Odpověď na tuto otázku dávají i vědci z Monash University v Austrálii a dalších univerzit, které spolupracovaly na vývoji nového typu článků (The University of Tokyo, The University of California, Australian Synchrotron, RIKEN). Ty využívají tzv. perovskity, které rozšiřují rozsah vlnových délek, které lze konvertovat na elektrickou energii. Zároveň jde ale o články, které jsou ohebné, velmi tenké (desetina tloušťky lidského vlasu) a částečně průhledné. Výsledkem tak je, že by mělo být možné vyrábět tónovaná okna, která budou zároveň generovat elektrickou energii.

 

 

Něco takového by bylo ideální pro velké prosklené budovy, které by si mohly samy zajistit část potřebné elektrické energie. Využití by to mohlo najít i na těch elektromobilech, jimž by to mohlo při parkování pomalu dobíjet akumulátor a lehce prodloužit dojezd. Každý den by se takto mohla nabít energie sice jen na pár km, což ale za rok může dát i čtyřmístné číslo, což není úplně k zahození. Otázkou je ale cena takového řešení. Tím, že by si energii vyráběly samy budovy (uvolnily by tak část kapacity sítě elektromobilům), případně i samotná auta, zátěž elektromobility by se mohla částečně snížit.

 

Tyto průhledné perovskitové panely navíc dosahují docela solidní účinnosti. Zatímco u běžných panelů je to obvykle mezi 15 až 20 %, zde lze dosáhnout 17 % v případě, že budou schopny propustit 10 % světla. Pokud bychom dosáhli zatmavení typických komerčně dostupných tónovaných skel, stále jsme někde na 13-14 % (okolo 130-140W na m2). Nezdá se to sice jako moc, ale poněvadž lze takto zatmavit obrovské plochy skel velkých budov, může jít o nemalou pomoc. Navíc takto velká skla jsou obvykle hodně drahá, takže aplikace průhledných solárních článků by už cenu poměrově příliš nezvýšila.

 

Pochopitelně jsou zde i nějaké ty problémy. S minimální degradací jsou schopny fungovat po dobu 2,5 roku, životnost se pak odhaduje na 11,5 roku, což sice není extrémně málo, ale není to ani nic, nad čím by se dalo jásat. A každou dekádu měnit skla na celé budově asi nebude nic vítaného. Jak už je ale u nově vyvinutých technologií zvykem, trvá dlouho, než se dočkají komerční aplikace a do té doby se může ještě dosahovaná životnost značně zvýšit. Sami vědci odhadují, že panely by se mohly objektiv na trhu tak za 10 let.

 

Zdroj: phonearena.com, monash.edu