Pacienti s výrazným ochrnutím celého těla potřebují komunikovat s vnějším světem, k čemuž jim má dopomoci nový systém od Georgia Institute of Technology. Ten umožní ovládání invalidního vozíku nebo počítače myšlenkami.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Pokud je člověk ochrnutý nebo má výrazně omezenou pohyblivost nejen spodní, ale i horní části těla, je i běžný invalidní vozík nedostatečnou pomůckou. I ty motorické je potřeba nějak ovládat, což nemusí být vždy jednoduché. Problém by vyřešilo ovládání myšlenkami, na čemž nyní pracovali vědci z Georgia Institute of Technology, University of Kent a Wichita State University. Vyvinuli poměrně kompaktní systém typu Brain-Machine Interface (BMI), ted rozhraní mezi mozkem a počítačem. To je narozdíl od běžného EEG mnohem kompaktnější a na hlavě nevyžaduje žádnou velikou čepici, ale jde jen o jakousi čelenku se třemi elektrodami a pružný pásek s elektronikou, který vypadá spíše jako náplast.
Tato náplast se nalepí dozadu na krk a slouží k překladu signálů z čelenky do smysluplných dat, které pak pomocí Bluetooth dokáže přenášet až do 15 metrů vzdáleného počítače. Tím může být i elektronika, která bude ovládat kolečkové křeslo. Vědci tvrdí, že museli čelit mnoha různým problémům. Především šlo o to, aby bylo celé zařízení dostatečně malé a málo obtěžující, také nebylo jednoduché správně dekódovat SSVEP signály mozku, jejichž napětí se pohybuje v desítkách μV, což je v podobném řádu jako elektrické napětí lidského těla. Dalším problémem je variablita lidských mozků, kdy je každý trochu jiný. Proto se do systému zabudovaly i neuronové sítě a algoritmy hlubokého učení.
Prozatím byl systém testován na šesti zdravých lidech a nyní bude předmětem zkoumání, nakolik dobře bude fungovat i s reálnými pacienty. Vědci si slibují, že pokud půjde vše dobře a povede se vyvinout jetě pohodlnější a kompaktnější systém přichycení elektrod, mohl by systém ještě lépe posloužit např. i ke studii spánku a jeho poruch. Usnadnili by tak měření v prostředí domácnosti místo toho, aby se spánkové poruchy studovaly v laboratořích. Podobné systémy se už k tomuto účelu nějakou dobu nasazují.
