Voyager-1 zažehl své motory po 37 letech nečinnosti
2.12.2017, Milan Šurkala, aktualita
Hlavní motory vesmírné sondy Voyager-1 začínají pomalu dosluhovat, a proto NASA chtěla vyzkoušet, zda je možné využít ty záložní. Test byl úspěšný, tyto motory naskočily i po 37 letech nečinnosti.
Vesmírná sonda Voyager-1 brázdí ve vesmíru už 40 let. Aby mohla stále komunikovat se Zemí, musí mít k naší planetě správně natočenou anténu, k čemuž dopomáhají malé motory upravující natočení sondy. Ty se zažehávají jen na několik milisekund a jak říká sama NASA, jen na chvilku "bafnou". Problémem je, že od roku 2014 byl pozorován snížený výkon těchto motorů (známých jako attitude control thrusters - ACT) a bylo potřeba více zážehů k řízení pozice sondy. Proto v NASA přišli s myšlenkou použít čtveřici záložních motorů (určených pro TCM - trajectory correction maneuver), které byly neaktivní okolo 37 let a naposledy je NASA použila 8. listopadu 1980 při průletu kolem planety Saturn.
Tyto motory od společnosti Aerojet Rocketdyne doposud nebyly použity pro lehké korigování pozice, ale jen pro trvalejší zátah. Velikostně a funkčně jsou však oba typy motorů (ACT i ty pro TCM) totožné. Nyní tak měly svou premiéru i pro jemnou úpravu polohy a i po 37 letech (konkrétně 28. listopadu 2017) byly schopny naskočit a provést několik krátkých 10milisekundových pulzů. Díky tomu byla životaschopnost Voyageru-1 a naší komunikace s ním prodloužena asi o 2 až 3 roky. Informace o úspěšnosti manévru pak na sebe nechala dlouho čekat. Voyager-1 je totiž už tak moc daleko, že signál z něj putuje na Zemi 19 hodin a 35 minut.
V lednu 2018 by Voyager-1 měl dočasně přejít na TCM motory. Proto NASA zapnula jejich vyhřívání, což ale vyžaduje energii a té se už sondě moc nedostává. Až dojde energie pro zahřívání, přejde se zpět na původní motory, které už trpí sníženým výkonem a budou používány do konce "života" sondy. Díky úspěchu se zažehnutím TCM motorů chce NASA využít podobný postup i u Voyageru-2, jehož hlavní motory jsou zatím v lepší kondici.
Pro zajímavost, anténa, kvůli které se tyto manévry dělaly, nabídne rychlost přenosu 16 bitů za sekundu (S-Band uplink), resp. 160 bitů za sekundu (X-Band downlink). Momentální vzdálenost Voyageru-1 od Země je 20,8 miliard kilometrů (139,3 astronomických jednotek - AU), Voyager-2 je pak vzdálen 17,2 miliard km (115 AU). Voyager-1 tak byl prvním objektem vytvořeným člověkem, který začal vstupovat do mezihvězdného prostoru. Stalo se tak 25. srpna 2012. Voyager-2 se tam teprve dostane zhruba v létě roku 2019. Hranice mezihvězdného prostoru je totiž okolo 121 AU a rychlost obou sond je nyní 3,6 AU ročně.
Zdroj: nasa.gov