Vývoj počítačových myší a jejich technologie

Force Feedback

Jedna z oblíbených technologií poslední doby, jež se usídlila v herních zařízeních, je Force-feedback. Jde o další ze způsobů zpětné vazby, tentokrát zprostředkující hmatovou odezvu. Největší úspěch zaznamenala u joysticků a volantů, kde dokáže patřičně umocnit herní zážitek a její rozšíření na myši byla už pouze otázka času.

První krok učinila firma Logitech, jež má široké zkušenosti i s herními zařízeními, když představila řadu myší iFeel. Myš ale už kvůli své konstrukci nelze vybavit Force-feedback technologií v pravém slova smyslu, protože to by musela být schopna se sama hýbat, podobně, jako páka joysticku tlačí na vaši ruku, nebo volant se sám otáčí. Myši se tedy omezují pouze na vibrace, jejichž silou zajišťují alespoň náznak fyzické odezvy, tudíž od nich v žádném případě (i přes reklamní vychvalování) nemůžeme čekat nic víc, že nám občas zabrní v ruce.

3D myši

Používáte 3D modelovací program? Nebo se zabýváte designováním úrovní do her v 3D editoru? To by vám dozajista přišlo vhod i nějaké zařízení, s nímž se můžete rychle, přesně a pohodlně pohybovat v trojrozměrném prostoru a právě to si berou za úkol 3D myši. Se samotnou klasickou myší se můžete pohybovat pouze ve 2D prostoru a v 3D si musíme vzít k ruce nástroje programu, jež mění způsob pohybu, nebo druhou ruku a klávesnici. 3D myši k osám X a Y a přidávají i osu Z, tudíž se s jejich pomocí můžete snadno pohybovat v trojrozměrném prostoru, čímž si uvolníte druhou ruku a můžete ji tak využít pro jiné účely.
Tato zařízení však bývají velmi drahá, protože jsou většinou specializovaná pro profesionální vizualizační programy, nebo systémy umělé reality. Například koncem devadesátých let to byla firma Kantek, která představila zařízení, jež se připevnilo na prst a senzor sledoval jeho pohyby v prostoru. Toto zařízení se však neosvědčilo kvůli malému rozlišení a posléze se upustilo od jeho vývoje.

Nyní se však na trhu objevil výrobek firmy Sandio Technology s jednoduchým názvem 3D Mouse. Ta v podstatě dovoluje, aby se uživatel pohyboval v 3D prostoru pouze s její pomocí. Využity jsou k tomu tři joypady – dva po stranách a jeden vepředu před kolečkem, jež samy o sobě stačí k pohybu v prostoru, zatímco posouvání myši po podložce stále může být vyhrazeno pro kurzor. Joypady jsou čtyřsměrné a každý z nich dovoluje buď s objektem či kamerou rotovat, nebo posouvat. Je naprosto jasné, že k uspokojivým výsledkům bude nutné se s myší pořádně sžít a ani pak není jisté, že s ní bude uživatel spokojený. Ale to je spíše námět na recenzi a ne na prázdné úvahy.

Ostatní 2D polohovací zařízení

U stolních počítačů je myš absolutním králem a ostatní zařízení, jako například trackball, její panování nikterak neohrozil. Avšak u notebooků a kapesních počítačů se vzhledem ke způsobu jejich užití musely vyvinout jiné způsoby ovládání kurzoru. Jako první na ráně je to právě onen trackball, zvaný obrácená myš. Ten sice u stolních PC moc slávy nepobral, ale celkem běžně se užívá u specializovaných zařízení, která jej dokáží využít lépe díky specializovanému softwaru. Trackball se také využíval coby předchůdce touchpadu u notebooků, ovšem dnes už jej téměř nemáte šanci na nich vidět.

Touchpad je již pokrokovější zařízení v podobě malého obdélníku, po němž uživatel jezdí prstem a senzory po obvodu detekují buď kapacitní odpor prstu, nebo mezi sebou. Zařízení poté přeloží nasnímaná data do souřadnic a máme další způsob ovládání kurzoru. Dnes již je také standardem, že poklepání na plochu touchpadu emuluje funkci hlavního tlačítka myši, takže není v každém případě nutné využívat klasické okolní spínače, s nimiž se ostatně neoperuje nejlépe. Lepší touchpady rovněž dokáží napodobit funkci kolečka. Po straně na to mají vyhrazený proužek, díky němuž se tak stávají plnohodnotnými zástupci moderní myši.
Jako další způsob ovládání kurzoru na panelu notebooků můžeme využít trackpoint. Jedná se o miniaturní zařízení umístěné mezi spodní a střední řadou kláves, přičemž jeho tlačítka ihned pod mezerníkem. Zařízení měří směr tlaku a jeho sílu vyvinutou prstem, tudíž čím silněji na trackpoint zatlačíme, tím rychleji se kurzor pohybuje. Osobně jsem tomuto způsobu ovládání kvůli vysoké citlivosti nepřišel na chuť a evidentně nejsem sám. Toto zařízení, pokud je někým oblíbené, tak to jsou především uživatelé, kterým vyhovuje jeho poloha, díky níž nemusí spustit z klávesnice prsty a mají tak kurzor stále nadosah.
Spíše specifickým způsobem ovládání je touchscreen, neboli ovládání prvků přímým kontaktem se zobrazovacím zařízením, tedy ať už CRT monitorem, nebo LCD displejem. Tento způsob využívá několika technologií, ale použití je vždy stejné. Je k němu zapotřebí prstu, nebo speciálního pera, jímž se jednoduše dotýkáme obrazovky. Spíše než u osobních počítačů se s touchscreenem však setkáme spíše u komerčních terminálů, prezentací, nebo v poslední době i herních konzolí. Kde je ale technologie podobná touchscreenu využita bezezbytku, jsou grafické tablety pro přímý převod tahů ruky do elektronické podoby, nebo elektronické diáře.

A co do budoucna?

Co se týče myší, pak bych řekl, že zde již není kromě vylepšování přesnosti, rozlišení a přidávání dalších chytrých tlačítek příliš prostor k budoucímu manévrování. Ovládání prostou rukou má svá omezení a spíše bych se poohlížel po jiných způsobech ovládání kurzoru, a to především v 3D prostoru, kde se stále ještě na trhu neobjevilo pohodlné, přesné a dostupné zařízení. Musíme se také připravit, že se můžeme nadále setkávat s rádoby revolučními ovladači typu Gecko Mouse Pistol, které se chlubí zdánlivě rozumnými vlastnostmi, ale v důsledku jsou krokem zpět (někdy i s pádem na hlavu).

Pro začátek bych osobně uvítal cenově rozumně posazenou myš s malým trackballem místo klasického kolečka, jež by umožňoval posouvání dokumentů, nebo zde spíše obrázků v 360° rozsahu. Následovat by mohlo použitelné zařízení na sledování pohybu oka a končit bychom zatím mohli ovládáním kurzoru myšlenkami, jde jen o to, jestli pro tyto účely bude kurzor ještě zapotřebí.


Zdroje:
Wikipedia, Oldmouse, IDA, Sandiotech, Stanford