Windows 7: Uf-oni jsou tady!
21.5.2009, Jiří Černý, článek
Po betaverzi Windows 7 byla v květnu uvolněna i verze předprodukční. Tento operační systém je momentálně podle většiny médií žhavým kandidátem na titul "nejlepší Windows všech dob" a nezbývá proto, než pokusit se odhadnout, jaké má šance na podobné ohodnocení i ze strany uživatelů. Dosáhnou Windows 7 větší popularity než XP, nebo je naopak postihne stejný osud jako Visty?
5. května nám konečně Microsoft nabídnul tzv. předprodukční verzi svého operačního systému Windows 7. Release Candidate (RC) je ke stažení zdarma a měl by vydržet v provozu cca rok, než se začne co dvě hodiny sám vypínát. Až do 30. června můžete tak v případě zájmu nerušeně stahovat, instalovat a zkoušet si všechny nové funkce sami. Ačkoliv jsem měl k dispozici již nemálo poznámek z mého dřívějšího koketování s betaverzí, dospěl jsem nakonec k závěru, že pro napsání preview bude právě toto období tím zdaleka nejvhodnějším.
Všem zájemcům o RC každopádně ještě pro jistotu připomínám, že ke zprovoznění Windows 7 je zapotřebí mít procesor od 1 GHz výše (64-bit, nebo 32-bit) s 1 GB paměti (32-bit), nebo 2 GB paměti (64-bit), HDD minimálně 16 GB (32-bit), případně 20 GB (64-bit) a grafiku podporující DirectX 9 + Windows Display Driver Model 1.0 a vyšší.
Většina dalších úprav mi od časů původní betaverze přijde spíše kosmetických, nicméně se přiznám, že jsem zdaleka neměl čas porovnávat úplně všechno do nejmenších detailu. Potěšující (a pro mnohé možná i svým způsobem zásadní) novinkou je rozhodně Windows XP Mode (WPM) – podpora aplikací pro Windows XP, která je rovněž volně k dispozici. Stačí si nainstalovat MS Virtual PC s Windows XP SP3 a rázem už pod Windows 7 pracujete s programy z XP. Jediný háček představuje fakt, že musíte vlastnit procesor s přímou podporou virtualizace a navíc se prokousat nastavením všem požadavkům vyhovujícího BIOSu
Co je zajímavé, virtualizace se citelně zjednodušila. Vše nyní funguje v rámci takzvaného „bezešvého módu“, takže vybraný prográmek z Windows XP se na obrazovce tváří úplně stejně jako ostatní prográmky Windows 7 (jednoduše řečeno, nevyskočí na vás prostě okno virtualizovaných XP - integrace je tedy úplná). Srovnám-li to s procesem typu „instaluji virtualizovaný OS do MS Virtual PC – spouštím virtuální stroj – volím OS – OS se mi spouští v extra okně – teprve teď můžu začít využívat aplikace“, jsem s tímto řešením více než spokojen.
Dlužno dodat, že primárně je ale WMP určený firemním zákazníkům a podpora virtualizace se tak bohužel omezuje jen na edice Professional a vyšší. Přijde mi to zbytečné i když na druhé straně procesory AMD-V, či Intel-VT také prozatím nemá na pracovním stole úplně každý z nás. Přesto by spousta lidí podle mě jistě ocenila virtualizaci i pro domácí verze Windows 7, zvláště když je vlastně možné jí beztak dosáhnout a to bez jakékoliv přímé pomoci od Microsoftu (stačí umět pracovat s VirtualBoxem, nebo jiným podobným nástrojem). Tím pádem je toto rozhodnutí dle mě poněkud nelogické.
Jistá pointa se nicméně dost možná skrývá ve faktu, že pro virtualizaci v rámci něčeho jako je právě výše zmiňovaný VirtualBox už musíte mít licenci toho kterého OS. Zatímco uživatelé Windows 7 Professional (či vyšší) si zkrátka stáhnou Windows XP SP3 (jako virtuální disk), ostatní mají smůlu a nezbývá jim, než licenci pěkně zaplatit. Zmatky nastávají ve chvíli, kdy XP v počítači nainstalované jsou z dřívějška – prozatím jsem nicméně pochopil alespoň tolik, že (po opětovné aktivaci) ve virtuálu fungovat budou. Hlavní výhodou WMP je tedy vlastně jednoduchá rovnice dva operační systémy = jedna cena.
Rychlost, rychlost a ještě jednou rychlost. Právě tento atribut nového operačního systému na mě (i mnohé kolegy) bezpochyby zapůsobil nejvíce. Proces instalace u betaverze Windows 7 zabral toliko hodně slabou půlhodinku. Do jisté míry za to může jeho zkrácení, respektive přesun některých dialogů až do pozdější, poinstalační fáze. V té pro změnu zase něco ubylo (prověřování výkonu vašeho PC ala Visty), což lze rovněž kvitovat s povděkem. A když už jsem jednou nakousnul ten výkon – již úplně první testy dávaly tušit, že Windows 7 na tom budou mnohem lépe než jejich předchůdci a ani v tomto směru rozhodně zklamán nejsem.
Dále si můžeme povšimnou drobných změn v systému aktivace operačního systému. V pozadí sice stále stojí Software Protection Platform, nicméně Windows 7 by se prý měly umět lépe bránit vůči snahám o oklamání kontroly pravosti a hlavně celé řešení vypadá na první pohled i více „user friendly“. Nebudete už tak muset například 15 vteřin čekat, pokud zvolíte odložení aktivace (na druhé straně na vás ale obratem vyskočí informace o jejích výhodách).
Celkově vzato by se tedy dalo napsat, že pokud jste již někdy instalovali Windows Vista, nemůžou vás Windows 7 vůbec ničím zaskočit. Ba naopak - ušetříte nemálo času, který následně lze investovat do prvního seznámení se s ovládáním, kteréžto je mimochodem považováno za revoluční. Pokud se místo podobně silných výrazů raději prostě podíváme na realitu věci, zjistíme zhruba následující:
- hlavní panel je vyšší než u Vist
- chybí popisky ikonek a ikonky samotné jsou větší
- chybí samostatný panel rychlého spuštění
- přibyly nové funkce
Ale pěkně popořádku. V Microsoftu zkrátka jednou kdosi usoudil, že uživatelé na hlavním panelu beztak nečtou popisky. Od této myšlenky už byl jen krůček k nápadu poupravit velikost ikonky, obsazené nečekaně do role hlavního orientačního bodu. Navíc si ještě můžete k hlavnímu panelu přidat jakoukoliv další aplikaci dle momentální potřeby, pročež samostatný panel pro rychlé spuštění ztratil svůj původní význam.
Někdo v této souvislosti u betaverze kritizoval nedostatečné rozlišení běžící aplikace od aplikace neaktivní (konkrétněji grafické řešení, zvolené pro zvýraznění příslušných ikonek), nicméně mě osobně se to takhle naopak i líbilo a přišlo mi, že jde hlavně o otázku zvyku.
Windows 7 vám naštěstí ani nic moc nevnucují, tudíž pokud chcete mít ikonky velké stejně jako ve Windows Vista + aktivní popisky, není problém si vše přenastavit. A konečně se dostáváme i k novinkám.Aero Peek zprůhlední dočasně všechna okna, takže krásně vidíte celou pracovní plochu. Tuto funkci vyvoláte zastavením kurzoru nad odpovídající částí hlavního panelu. Jelikož miniaplikace jsou přítomny právě na pracovní ploše (chybí totiž postranní panel), smyslem Aero Peeku je jejich pohodlné zpřístupnění bez nutnosti jakkoliv operovat s okny právě používaných "velkých" aplikací, které jinak své malé bratříčky překrývají.
Aero Snap oproti tomu nabízí automatickou maximalizaci při „přetahování“ oken. Posouváte nahoru – okno se maximalizuje. Posouváte nalevo či napravo – okno se zase upraví. Možná trochu opomíjený byl pak v různých tématických článcích Aero Shake - minimalizace všech ostatních oken ve chvíli, kdy jedno konkrétní „popadnete“ kurzorem a "zatřepete" s ním. Podobným způsobem lze již jednou minimalizovaná okna zase i obnovit.
Jump Lists je jakýmsi upgradem klasického menu, které běžně vybíhá při kliknutí pravým tlačítkem myši nad nějakou vybranou aplikací. Aby to celé fungovalo, musí ovšem ta která aplikace (například Windows Media Player, Internet Explorer) Jump lists vůbec podporovat – což mimochodem poznáte tak, že v rámci nabídky Start by u ní navíc měla být vidět taková malá šipka. V tom případě se po kliknutí namísto obvyklého menu otevře speciální nabídka pro přímou interakci s dotyčnou minimalizovanou aplikací, což mnohdy dokáže značně urychlit práci. Oproti betaverzi zde přibyly i některé další možnosti.
Úplnou „hloupostí“ je pro někoho určitě třebas taková automatická změna pozadí, nicméně... znám minimálně pár lidi, kteří si právě kvůli tomuto až doposud stahovali různé prográmky, což už teď nebude nutné. Postačí jen vybrat si ty správné motivy a určit, jak rychle se mají v počítačí střídat.
Ne všechny změny a novinky jsou na první pohled až tak patrné jako zrovna ty v případě hlavního panelu. Desktopové vyhledávání by mělo být ještě rychlejší a lepší než dříve (tzn. než ve Vistách). Můj pocit z něj je prozatím dobrý a jde navíc o skvělou pomůcku pro úplné začátečníky, kteří ještě ani netuší, kde v ovládacích panelech vlastně co najdou a jako naschvál to něco zrovna urgentně potřebují nastavit.
Už z rozhovoru s Markem Russinovichem plynulo, že jistých změn se dočká i kernel. Vesměs jde o ty stejné, jako u Windows Serveru 2008 R2 – nová architektura Service Controlleru, přímé bootování z VHD souborů, podpora více procesorů, upgradovaný Windows Memory Manager. Právě některé z těchto změn mají ostatně pozitivní vliv na onu vychvalovanou rychlost nových Windows.
Ve Windows 7 chybí některé aplikace (například e-mailový klient), které je možné dle potřeby stáhnout a doinstalovat. Tento krok rovněž hodnotím pozitivně, neboť sám jsem většinu z nich stejně nikdy nevyužíval. U těch zbývajících (WordPad aj.) zkušený uživatel na první pohled nejspíš odhalí layout Ribbon, což naopak považuji za zbytečnost. I v případě obyčejného Paintu je teď totiž zapotřebí zvyknout si na úplně jiné rozložení ovládacích prvků, než s ním vůbec můžete začít pracovat. Oproti tomu takový XPS Viewer je zase novinkou.
Coby majitele dvou notebooků mě těší bleskové přepínání bezdrátového připojení, realizovatelné bez nutnosti otevírat extra panel ala Windows Vista. Pokud se tedy často a na různých místech připojujete přes různé wi-fi sítě , neměli byste být z Windows 7 zklamáni. Přes účet Live se dá přenášet nastavení Internet Exploreru včetně seznamu oblíbených položek. Já sice IE už pár let nepoužívám, ale co můžu usoudit, tak i snaha o další inovace této vysoce problémové aplikace je evidentní (správce souborů a průzkumník).
Windows 7 se přirozeně pyšní i vylepšením celé řady jiných věcí, mezi které patří mj. Device Stage, správa + podpora ovladačů, Windows Touch a samozřejmě i kontroverzní UAC. Co se bezpečnosti při sdílení dat týče, zaslouží si určitě samostatnou zmínku Remote Media Streaming – propojení dvou nebo více PC prostřednictvím Internetu umožňující přístup k multimediálním souborům (hudba, obrázky etc.). Windows Media Player si zkrátka načte obsah vzdálené knihovny a následně ho i přehraje. Pro potřeby domácí sítě doporučuji otestovat Homegroup.
Chaos v edicích bohužel přetrvává – před pár měsíci jsem jich napočítal (už zase) celkem 6: Windows 7 Starter počínaje a Windows 7 Ultimate konče. Sám jsem měl menší problémy s orientací v jednotlivých názvech už v období Vist, takže vám raději ani nebudu zkoušet moc radit, pro koho konkrétně je ta která edice vhodná. Ne náhodou ostatně totéž zůstává předmětem příležitostných diskusí ještě i v případě Windows Vista.
Za pár slov stojí každopádně alespoň edice Windows 7 Professional, kterážto jako jediná nemá stejnojmenný protějšek u Windows Vista (na tom stejném místě v pomyslné hiearchii naleznete problematickou Vista Business). Zaměřená je na firemní zákazníky, z čehož plyne i rozšíření funkcí o „podnikové“ záležitosti, správu sítí etc. Jak jsem o řádek výš uvedl, analogická k ní je v zásadě Vista Business - jenomže ta zase byla z těžko pochopitelných důvodů ořezána o některé atributy Vista Home Premium. Tentokrát ale Microsoft slibuje, že právě tyto atributy (multimediální funkce) z edice Home Premium zachová.
Co vás nicméně bude zajímat nejspíš mnohem více, je otázka, zda tedy Windows 7 půjdou získat zdarma a pokud ano, tak za jakých přesně podmínek. Prozatím je jasné, že toto téma bude aktuální pouze pro majitele licencí Windows Vista a to samozřejmě při zachování té stejné edice (Vista Home Premium - Windows 7 Home Premium atp.). Z Vista Home Basic pak upgradovat nejde. Jenže... pokud si licenci nekoupíte od 1. července 2009 výše, na neplacený upgrade raději zapomeňte.
Zapomenout na něj mohou i uživatelé Windows XP, které navíc čeká v případě upgrade placeného - chvíle překvapení - čistá instalace (a s tím spojené formátování HDD). Na druhé straně – my, co jsme se z různých důvodů rozhodli éru Windows Vista zcela přeskočit, můžeme být vděční alespoň za to, že nějaká možnost upgradu tu vůbec je. A vzhledem k tomu, kolik "ixpéček" ještě na počítačích v celém světě běží, jsem vlastně ani nic jiného nečekal.
Osobně jsem si prozatím odnesl z Windows 7 značně lepší dojem, než před několika lety z Windows Vista. Na systému je patrné, že alespoň v některých směrech byl nakonec Microsoft přece jenom schopen vyslechnout své uživatele a zařídit se podle jejich přání a rad. Pochopitelně, že jiné jeho kroky (virtualizace, edice) jsou zase více než diskutabilní, nicméně nemůžeme mít všechno, nelze se zavděčit každému a konečně žádné Windows beztak nejspíš nikdy nepůjdou označit nálepkou „dokonalé“. Windows 7 však k oné dokonalosti alespoň mají rozhodně mnohem blíže než valná většina jejich předchůdců.
Všem zájemcům o RC každopádně ještě pro jistotu připomínám, že ke zprovoznění Windows 7 je zapotřebí mít procesor od 1 GHz výše (64-bit, nebo 32-bit) s 1 GB paměti (32-bit), nebo 2 GB paměti (64-bit), HDD minimálně 16 GB (32-bit), případně 20 GB (64-bit) a grafiku podporující DirectX 9 + Windows Display Driver Model 1.0 a vyšší.
Většina dalších úprav mi od časů původní betaverze přijde spíše kosmetických, nicméně se přiznám, že jsem zdaleka neměl čas porovnávat úplně všechno do nejmenších detailu. Potěšující (a pro mnohé možná i svým způsobem zásadní) novinkou je rozhodně Windows XP Mode (WPM) – podpora aplikací pro Windows XP, která je rovněž volně k dispozici. Stačí si nainstalovat MS Virtual PC s Windows XP SP3 a rázem už pod Windows 7 pracujete s programy z XP. Jediný háček představuje fakt, že musíte vlastnit procesor s přímou podporou virtualizace a navíc se prokousat nastavením všem požadavkům vyhovujícího BIOSu
XP ve Windows 7
Co je zajímavé, virtualizace se citelně zjednodušila. Vše nyní funguje v rámci takzvaného „bezešvého módu“, takže vybraný prográmek z Windows XP se na obrazovce tváří úplně stejně jako ostatní prográmky Windows 7 (jednoduše řečeno, nevyskočí na vás prostě okno virtualizovaných XP - integrace je tedy úplná). Srovnám-li to s procesem typu „instaluji virtualizovaný OS do MS Virtual PC – spouštím virtuální stroj – volím OS – OS se mi spouští v extra okně – teprve teď můžu začít využívat aplikace“, jsem s tímto řešením více než spokojen.
Dlužno dodat, že primárně je ale WMP určený firemním zákazníkům a podpora virtualizace se tak bohužel omezuje jen na edice Professional a vyšší. Přijde mi to zbytečné i když na druhé straně procesory AMD-V, či Intel-VT také prozatím nemá na pracovním stole úplně každý z nás. Přesto by spousta lidí podle mě jistě ocenila virtualizaci i pro domácí verze Windows 7, zvláště když je vlastně možné jí beztak dosáhnout a to bez jakékoliv přímé pomoci od Microsoftu (stačí umět pracovat s VirtualBoxem, nebo jiným podobným nástrojem). Tím pádem je toto rozhodnutí dle mě poněkud nelogické.
Jistá pointa se nicméně dost možná skrývá ve faktu, že pro virtualizaci v rámci něčeho jako je právě výše zmiňovaný VirtualBox už musíte mít licenci toho kterého OS. Zatímco uživatelé Windows 7 Professional (či vyšší) si zkrátka stáhnou Windows XP SP3 (jako virtuální disk), ostatní mají smůlu a nezbývá jim, než licenci pěkně zaplatit. Zmatky nastávají ve chvíli, kdy XP v počítači nainstalované jsou z dřívějška – prozatím jsem nicméně pochopil alespoň tolik, že (po opětovné aktivaci) ve virtuálu fungovat budou. Hlavní výhodou WMP je tedy vlastně jednoduchá rovnice dva operační systémy = jedna cena.
První dojmy z instalace a ovládání
Rychlost, rychlost a ještě jednou rychlost. Právě tento atribut nového operačního systému na mě (i mnohé kolegy) bezpochyby zapůsobil nejvíce. Proces instalace u betaverze Windows 7 zabral toliko hodně slabou půlhodinku. Do jisté míry za to může jeho zkrácení, respektive přesun některých dialogů až do pozdější, poinstalační fáze. V té pro změnu zase něco ubylo (prověřování výkonu vašeho PC ala Visty), což lze rovněž kvitovat s povděkem. A když už jsem jednou nakousnul ten výkon – již úplně první testy dávaly tušit, že Windows 7 na tom budou mnohem lépe než jejich předchůdci a ani v tomto směru rozhodně zklamán nejsem.
Dále si můžeme povšimnou drobných změn v systému aktivace operačního systému. V pozadí sice stále stojí Software Protection Platform, nicméně Windows 7 by se prý měly umět lépe bránit vůči snahám o oklamání kontroly pravosti a hlavně celé řešení vypadá na první pohled i více „user friendly“. Nebudete už tak muset například 15 vteřin čekat, pokud zvolíte odložení aktivace (na druhé straně na vás ale obratem vyskočí informace o jejích výhodách).
Celkově vzato by se tedy dalo napsat, že pokud jste již někdy instalovali Windows Vista, nemůžou vás Windows 7 vůbec ničím zaskočit. Ba naopak - ušetříte nemálo času, který následně lze investovat do prvního seznámení se s ovládáním, kteréžto je mimochodem považováno za revoluční. Pokud se místo podobně silných výrazů raději prostě podíváme na realitu věci, zjistíme zhruba následující:
- hlavní panel je vyšší než u Vist
- chybí popisky ikonek a ikonky samotné jsou větší
- chybí samostatný panel rychlého spuštění
- přibyly nové funkce
Ale pěkně popořádku. V Microsoftu zkrátka jednou kdosi usoudil, že uživatelé na hlavním panelu beztak nečtou popisky. Od této myšlenky už byl jen krůček k nápadu poupravit velikost ikonky, obsazené nečekaně do role hlavního orientačního bodu. Navíc si ještě můžete k hlavnímu panelu přidat jakoukoliv další aplikaci dle momentální potřeby, pročež samostatný panel pro rychlé spuštění ztratil svůj původní význam.
Někdo v této souvislosti u betaverze kritizoval nedostatečné rozlišení běžící aplikace od aplikace neaktivní (konkrétněji grafické řešení, zvolené pro zvýraznění příslušných ikonek), nicméně mě osobně se to takhle naopak i líbilo a přišlo mi, že jde hlavně o otázku zvyku.
Windows 7 vám naštěstí ani nic moc nevnucují, tudíž pokud chcete mít ikonky velké stejně jako ve Windows Vista + aktivní popisky, není problém si vše přenastavit. A konečně se dostáváme i k novinkám.Aero Peek zprůhlední dočasně všechna okna, takže krásně vidíte celou pracovní plochu. Tuto funkci vyvoláte zastavením kurzoru nad odpovídající částí hlavního panelu. Jelikož miniaplikace jsou přítomny právě na pracovní ploše (chybí totiž postranní panel), smyslem Aero Peeku je jejich pohodlné zpřístupnění bez nutnosti jakkoliv operovat s okny právě používaných "velkých" aplikací, které jinak své malé bratříčky překrývají.
Aero Snap oproti tomu nabízí automatickou maximalizaci při „přetahování“ oken. Posouváte nahoru – okno se maximalizuje. Posouváte nalevo či napravo – okno se zase upraví. Možná trochu opomíjený byl pak v různých tématických článcích Aero Shake - minimalizace všech ostatních oken ve chvíli, kdy jedno konkrétní „popadnete“ kurzorem a "zatřepete" s ním. Podobným způsobem lze již jednou minimalizovaná okna zase i obnovit.
Jump Lists je jakýmsi upgradem klasického menu, které běžně vybíhá při kliknutí pravým tlačítkem myši nad nějakou vybranou aplikací. Aby to celé fungovalo, musí ovšem ta která aplikace (například Windows Media Player, Internet Explorer) Jump lists vůbec podporovat – což mimochodem poznáte tak, že v rámci nabídky Start by u ní navíc měla být vidět taková malá šipka. V tom případě se po kliknutí namísto obvyklého menu otevře speciální nabídka pro přímou interakci s dotyčnou minimalizovanou aplikací, což mnohdy dokáže značně urychlit práci. Oproti betaverzi zde přibyly i některé další možnosti.
Úplnou „hloupostí“ je pro někoho určitě třebas taková automatická změna pozadí, nicméně... znám minimálně pár lidi, kteří si právě kvůli tomuto až doposud stahovali různé prográmky, což už teď nebude nutné. Postačí jen vybrat si ty správné motivy a určit, jak rychle se mají v počítačí střídat.
Pod kapotou Windows 7
Ne všechny změny a novinky jsou na první pohled až tak patrné jako zrovna ty v případě hlavního panelu. Desktopové vyhledávání by mělo být ještě rychlejší a lepší než dříve (tzn. než ve Vistách). Můj pocit z něj je prozatím dobrý a jde navíc o skvělou pomůcku pro úplné začátečníky, kteří ještě ani netuší, kde v ovládacích panelech vlastně co najdou a jako naschvál to něco zrovna urgentně potřebují nastavit.
Už z rozhovoru s Markem Russinovichem plynulo, že jistých změn se dočká i kernel. Vesměs jde o ty stejné, jako u Windows Serveru 2008 R2 – nová architektura Service Controlleru, přímé bootování z VHD souborů, podpora více procesorů, upgradovaný Windows Memory Manager. Právě některé z těchto změn mají ostatně pozitivní vliv na onu vychvalovanou rychlost nových Windows.
Ve Windows 7 chybí některé aplikace (například e-mailový klient), které je možné dle potřeby stáhnout a doinstalovat. Tento krok rovněž hodnotím pozitivně, neboť sám jsem většinu z nich stejně nikdy nevyužíval. U těch zbývajících (WordPad aj.) zkušený uživatel na první pohled nejspíš odhalí layout Ribbon, což naopak považuji za zbytečnost. I v případě obyčejného Paintu je teď totiž zapotřebí zvyknout si na úplně jiné rozložení ovládacích prvků, než s ním vůbec můžete začít pracovat. Oproti tomu takový XPS Viewer je zase novinkou.
Coby majitele dvou notebooků mě těší bleskové přepínání bezdrátového připojení, realizovatelné bez nutnosti otevírat extra panel ala Windows Vista. Pokud se tedy často a na různých místech připojujete přes různé wi-fi sítě , neměli byste být z Windows 7 zklamáni. Přes účet Live se dá přenášet nastavení Internet Exploreru včetně seznamu oblíbených položek. Já sice IE už pár let nepoužívám, ale co můžu usoudit, tak i snaha o další inovace této vysoce problémové aplikace je evidentní (správce souborů a průzkumník).
Windows 7 se přirozeně pyšní i vylepšením celé řady jiných věcí, mezi které patří mj. Device Stage, správa + podpora ovladačů, Windows Touch a samozřejmě i kontroverzní UAC. Co se bezpečnosti při sdílení dat týče, zaslouží si určitě samostatnou zmínku Remote Media Streaming – propojení dvou nebo více PC prostřednictvím Internetu umožňující přístup k multimediálním souborům (hudba, obrázky etc.). Windows Media Player si zkrátka načte obsah vzdálené knihovny a následně ho i přehraje. Pro potřeby domácí sítě doporučuji otestovat Homegroup.
Windows 7 zdarma?
Chaos v edicích bohužel přetrvává – před pár měsíci jsem jich napočítal (už zase) celkem 6: Windows 7 Starter počínaje a Windows 7 Ultimate konče. Sám jsem měl menší problémy s orientací v jednotlivých názvech už v období Vist, takže vám raději ani nebudu zkoušet moc radit, pro koho konkrétně je ta která edice vhodná. Ne náhodou ostatně totéž zůstává předmětem příležitostných diskusí ještě i v případě Windows Vista.
Za pár slov stojí každopádně alespoň edice Windows 7 Professional, kterážto jako jediná nemá stejnojmenný protějšek u Windows Vista (na tom stejném místě v pomyslné hiearchii naleznete problematickou Vista Business). Zaměřená je na firemní zákazníky, z čehož plyne i rozšíření funkcí o „podnikové“ záležitosti, správu sítí etc. Jak jsem o řádek výš uvedl, analogická k ní je v zásadě Vista Business - jenomže ta zase byla z těžko pochopitelných důvodů ořezána o některé atributy Vista Home Premium. Tentokrát ale Microsoft slibuje, že právě tyto atributy (multimediální funkce) z edice Home Premium zachová.
Co vás nicméně bude zajímat nejspíš mnohem více, je otázka, zda tedy Windows 7 půjdou získat zdarma a pokud ano, tak za jakých přesně podmínek. Prozatím je jasné, že toto téma bude aktuální pouze pro majitele licencí Windows Vista a to samozřejmě při zachování té stejné edice (Vista Home Premium - Windows 7 Home Premium atp.). Z Vista Home Basic pak upgradovat nejde. Jenže... pokud si licenci nekoupíte od 1. července 2009 výše, na neplacený upgrade raději zapomeňte.
Zapomenout na něj mohou i uživatelé Windows XP, které navíc čeká v případě upgrade placeného - chvíle překvapení - čistá instalace (a s tím spojené formátování HDD). Na druhé straně – my, co jsme se z různých důvodů rozhodli éru Windows Vista zcela přeskočit, můžeme být vděční alespoň za to, že nějaká možnost upgradu tu vůbec je. A vzhledem k tomu, kolik "ixpéček" ještě na počítačích v celém světě běží, jsem vlastně ani nic jiného nečekal.
Zhodnocení
Osobně jsem si prozatím odnesl z Windows 7 značně lepší dojem, než před několika lety z Windows Vista. Na systému je patrné, že alespoň v některých směrech byl nakonec Microsoft přece jenom schopen vyslechnout své uživatele a zařídit se podle jejich přání a rad. Pochopitelně, že jiné jeho kroky (virtualizace, edice) jsou zase více než diskutabilní, nicméně nemůžeme mít všechno, nelze se zavděčit každému a konečně žádné Windows beztak nejspíš nikdy nepůjdou označit nálepkou „dokonalé“. Windows 7 však k oné dokonalosti alespoň mají rozhodně mnohem blíže než valná většina jejich předchůdců.
