Život se může ukrývat také na exoměsících, ukazuje Kepler

Ostatně vedle Marsu jsou v naší soustavě potenciální přístavy života také měsíce Saturnu a Jupiteru, které jsou daleko od tzv. obyvatelné zóny kolem Slunce. Pokud se nějaký měsíc v cizím systému nachází u planety, která se v takové zóně pohybuje, je to pak logicky vhodnější kandidát na vývoj života než taková Europa.

 

 

Náš Jupiter má přitom 69 přirozených družic, o nichž víme a Saturn jen o sedm méně, i když samozřejmě ne všechny jsou kalibru Enceladu, Titanu či Ganymedu. Naznačuje to ale, že velké měsíce mohou být zcela běžné i u plynných obrů jiných systémů a řada z nich může dosahovat rozměrů Země. 

 

Pomocí teleskopu Kepler bylo identifikováno už 121 plynných obrů, které se nachází v obyvatelných pásmech svých hvězd, což by tak platilo i pro jejich měsíce. Blízké planety mohou samozřejmě představovat riziko, vždyť Jupiter je zdroj silné radiace s pásmy, kde je mnohatisíckrát intenzivnější než v zemských Van Allenových pásmech a už ty jsou pro nás nebezpečné a schopné porušit naši DNA. Vedle toho může blízký plynný obr představovat nebezpečí i kvůli své přitažlivosti. Především Jupiter nám při vývoji života na Zemi velice pomohl jako štít, který zachytil obrovské množství komet či asteroidů a vyčistil od nich Sluneční soustavu. Tento štít bychom ale nechtěli mít moc blízko sebe. 

 

Život ale dokáže být velice přizpůsobivý, takže vůbec není vyloučeno, že může vzkvétat i na měsících v jiných soustavách. Na tuto otázku se zaměřili na Univerzitě v Kalifornii i v Jižním Queenslandu a využili data teleskopu Kepler. Našli celkem 121 plynných obrů pohybujících se v ideální vzdálenosti u svých hvězd a výsledky tohoto bádání budou zanedlouho zveřejněny v Astrophysical Journal. 

 

Problém je ten, že nalezení takových exoměsíců zatím není s dostupnými nástroji možné, však Kepler dokáže detekovat leda ony planety. O takových měsících se tak dá mluvit jen hypoteticky, ale jak už bylo řečeno, máme důvod se domnívat, že existovat budou a v hojných počtech a takový plynný obr tudíž může teoreticky mít u sebe hned několik kandidátů na vývoj života. 

 

Opět je tu ale problém s tím, jak pracuje teleskop Kepler. Ten nejlépe hledá takové planety, které oběhnou svou hvězdu za relativně krátkou dobu. Na detekci druhé Země bychom logicky potřebovali v nejlepším případě dva roky, aby nám zastíněním své hvězdy dala najevo svou existenci. Pokud tak jde o obyvatelné zóny, planety nacházející se v nich, které mají dobu oběhu jen pár týdnů či měsíců, obíhají kolem menších a oproti Slunci slaběji zářících hvězd, což jsou obvykle červení trpaslíci. A ti jsou známí pro svůj divoký vývoj plný erupcí, které jsou s to nejen dokonale sterilizovat blízké planety (či měsíce), ale postupně i odvát do vesmíru jejich případnou atmosféru. Když se k tomu pak přičte očekávatelná radiace samotné blízké planety, nevypadá to, že by tu bylo mnoho šancí na klidný vývoj života u oněch 121 obrů. Na druhou stranu nikdo neříká, že život musí existovat v podobě, jakou si představujeme. Může být skryt hluboko pod povrchem a v takovém případě by mohla být další energie z blízkého plynného obra nápomocná. 

 

Zdroj: Astronomy