Astronomové našli dosud nejstarší černou díru ve vesmíru

Kvasary by tak dle teorie měly být aktivní jádra starých (a tedy vzdálených) galaxií, v nichž se nachází supermasivní černé díry s akrečním diskem materiálu, díky němuž jsou dobře vidět i na miliardy světelných let. Některé ale vykazují až příliš rychle probíhající změny ve svém zářivém výkonu, které probíhají v řádu let, což narušuje naše představy o jejich mechanismech. 

 

supermasivní černá díra v galaxii M87

 

Kvasary mohou být také světelně velice výkonné, ostatně právě J0313-1806 je celkově 1000x jasnější než naše celá galaxie a úžasné je na tom právě to, že jde o objekt vzdálený 13,03 miliard světelných let. My jej tak vidíme ve stavu, v jakém byl jen 670 milionů let po velkém třesku. 

 

Astronomové odhadují, že J0313-1806 má sám o sobě celkovou hmotnost asi 1,6 miliard Sluncí, což není vůbec mimo proporce jiných podobných objektů. Ostatně v srdci galaxie M87 sídlí supermasivní černá díra, jejíž odhadovaná hmotnost teprve začíná na 3,5 miliardách Sluncí. Jenomže my vidíme M87 jako galaxii vzdálenou pouze 53 milionů světelných let, takže v podstatě jako věkovou vrstevnici naší vlastní Galaxie, zatímco černá díra ve středu J0313-1806 měla jen málo času dospět do stavu, v jakém ji můžeme pozorovat. 

 

J0313-1806 byla pozorována v minulém roce pomocí Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) a Mauna Kea Observatories (MKO) a sesadila z pomyslného trůnu dosud nejstarší známý kvasar J1342+0928 s rozdílem cca 20 milionů let. A pokud budeme uvažovat o tom, že J0313-1806 vznikl z černé díry vytvořené kolabující hvězdou, pak ta dle počítačových modelů musela mít počáteční hmotnost alespoň 10.000 Sluncí, aby mohl výsledný kvasar narůst tak rychle do hmotnosti 1,6 miliard Sluncí. 

 

Právě proto se tu nabízí alternativní hypotéza o "přímém kolapsu", která říká, že zárodek kvasaru nemusel vzniknout z obrovské hvězdy. Toto stádium je v této teorii vynecháno, neboť může jít o vznik mnohem větší černé díry, než jakou dokáže vytvořit jakákoliv hvězda, a to přímo z obrovského studeného mračna vodíku. Právě tato hypotéza by vysvětlila, proč v mladém vesmíru vidíme tolik velkých černých děr, jež musí mít za sebou opravdu velice rychlý růst vzhledem k tomu, v jak mladém vesmíru existují. Anebo to je všechno úplně jinak. 

 

A ani v tomto případě nepřijdeme o dovětek o tom, že pro bližší seznámení s takovým objektem by byl velice nápomocný Vesmírný teleskop Jamese Webba. Ten se ale zatím teprve chystá na cestu do vesmíru a existuje už velice dlouhý seznam objektů, jež bude mít za úkol sledovat. 

 

Zdroj: CNet