ESA: je třeba už něco začít dělat s vesmírným smetím

Bylo právě krátce po páté odpoledne 23. srpna minulého roku, když si středisko ESA v německém Darmstadtu všimlo, že je něco špatně se satelitem Sentinel-1A. Tento hlavní satelit ESA pro pozorování Země najednou přešel na trošku odlišnou dráhu a také získal jinou orientaci. Především byl ale zaznamenán pokles energie v napájecí soustavě, která se nevrátila do normálního stavu.

Byly proto aktivovány palubní kamery, které dříve posloužily k ověření toho, zda se správně rozvinuly solární panely a ihned se objevil problém. V panelu najednou zela asi 40 cm velká prohlubeň, takže jej evidentně něco zasáhlo, a to nejspíše kousek vesmírného smetí, za něž je odpovědný člověk. Pokud by tento kousek zasáhl hlavní tělo satelitu, bylo by nejspíše po něm, a to dle všeho šlo ani ne o 5 mm velký objekt.

ESA uvádí, že v současnosti je riziko srážky smetí s některým provozovaným satelitem už vysoké. Jen co se týče objektů se známou dráhou, obsluha satelitů ESA se musí každý rok alespoň dvakrát postarat o to, aby se s nimi nesrazily. Radarové stanice mají aktuálně sledovat na 18.000 objektů a pouze 7 procent z toho jsou fungující satelity, takže zbytek je považován za smetí. Radarem jsou přitom pochopitelně sledované jen velké kusy. Dle počítačových modelů se má na orbitě nacházet asi 5000 objektů větších než 1 metrů, 20.000 větších než 10 cm a 750.000 větších než 1 cm, které jsou označovány za "létající kulky" a dokonce 150 milionů je větších než 1 mm. A právě mezi ně patřil i ten, který poškodil satelit Sentinel-1A.

Vesmírné smetí vzniká z použitých částí raket a také jako pozůstatky jiných satelitů, které mohly explodovat a pak vzniká nebezpečí i z jejich dříve tekutých materiálů, jako jsou náplně chladicích systémů, jež ve vesmírném prostředí zmrznou a vytvoří smršť broků. Vzpomeňme třeba na satelit Hitomi, který jistě také přispěl. Občas se dokonce stane i to, že se srazí samotné satelity, což celý problém jen zhoršuje. Ohrožena je pak i vesmírná stanice ISS, která se už také musela vyhýbat, takže jde i o životy. Pokud přijde varování moc pozdě její obyvatelé mohou pouze uzavřít průchody mezi jednotlivými moduly a čekat.

Na orbitu jsou přitom neustále vynášeny nové a nové satelity, přičemž se chystají také nové "megasestavy" plánované společnostmi One Web, Boeing, SpaceX či Samsung, které mají přinést přístup k Internetu do všech částí světa. Očekávat tak můžeme dalších více než deset tisíc satelitů a pro porovnání, za celých 60 let od vypuštění prvního Sputniku se do vesmíru dostalo na 7000 raket.

Nyní se přesně dle obav objevuje další a další smetí, jehož počty rostou rovnou exponenciálně, takže hrozí tzv. Kesslerův syndrom, jenž znamenal zcela nepoužitelnou nízkou orbitu. Ale co s tím můžeme dělat? ESA volá po detekci a sledování smetí, stejně jako po vytvoření automatických systémů pro vyhnutí se srážkám a nových standardech pro design satelitů. Sama agentura připravila misi e.deorbit, která však nezískala finanční podporu členských států, ale ESA se o to pokusí znovu. Nicméně zatím to vypadá, že se opravdu čeká na nějakou vesmírnou katastrofu, než se opravdu něco začne dít.

Zdroj: ESA, Extremetech