Hubbleův teleskop dostal dalších 5 let životnosti
6.7.2016, Jan Vítek, aktualita
Hubble Space Telescope už má za sebou dlouhou a veleúspěšnou kariéru, která se už pomalu chýlila ke konci, ovšem NASA se rozhodla, že ji prodlouží o dalších pět let. Hubble tak bude sledovat vesmír přinejmenším do roku 2021.
NASA tak nedávno ohlásila prodloužení kariéry Hubbleova vesmírného teleskopu, o němž ale již nějakou dobu ví, že by to měl zvládnout. Jeho poslední oprava totiž proběhla již v roce 2009 a právě ta by měla zajistit, aby Hubble vydržel pracovat až do roku 2021.
Nehrozí tak snad, že by astronomové neměli za tento velice důležitý teleskop náhradu, neboť James Webb Space Telescope (JWST) je už přes řadu potíží před dokončením a vypuštěn má být na oběžnou dráhu v roce 2018. Právě JWST má být nástupce Hubbleova teleskopu, který dohlédne dále do vesmíru, specializuje se na sledování v infračerveném spektru, a tak bude moci sledovat vznik prvních galaxií. Jeho zrcadla budou mít také celkově daleko větší průměr, a to 6,4 metrů oproti 2,4 metrům. Můžeme tak očekávat, že oba teleskopy budou alespoň pár let společně pracovat na oběžné dráze.
Koncepci vesmírného teleskopu popsal v roce 1969 astronom Lyman Spitzer, který také vysvětlil, jaké jsou hlavní výhody. Ty spočívají především v tom, že takový teleskop nemusí hledět do vesmíru skrz zemskou atmosféru, která sledování narušuje. Může tak jít o relativně malé zařízení. Už ve stejném roce tak byly schváleny přípravné práce na LST (Large Space Telescope), který byl v roce 1983 přejmenován na Hubbleův vesmírný teleskop. Bylo to na počet Edwina Hubblea, který přinesl důkaz o rozpínavosti vesmíru.
V roce 1985 byl teleskop dokončen a připraven pro vynesení na oběžnou dráhu o rok později. Ovšem 28. leden 1986 přinesl nehodu raketoplánu Challenger a vypuštění teleskopu bylo odloženo. Startoval nakonec až v dubnu roku 1990 na palubě raketoplánu Discovery, ovšem ihned po spuštění provozu se ukázalo, že hlavní zrcadlo má vadu, a to sférickou aberaci, kvůli níž byly snímky rozostřené a světlé objekty rozpité. NASA tak musela přijít s opravnou optikou COSTAR sestávající z pěti zrcadel, kterou vynesl v roce 1993 raketoplán Endeavor a poté už mohla začít éra objevů.
Hubble se o rok později podíval do centra galaxie M87 a přinesl první důkaz o přítomnosti supermasivní černé díry a jak dnes víme, ty se běžně nacházejí ve středech galaxií. Dále se mohli astronomové podívat na detailní snímky toho, jak kometa Shoemaker-Levy 9 narazila do Jupiteru a začaly přicházet také dechberoucí snímky hlubokého vesmíru, jako je například následující Orlí mlhovina.
Dále tu je také Hubbleovo hluboké pole složené z několika snímků a ukazující jen velice malou oblast vesmíru viditelnou ze Země. Je na ní zachyceno pouze pár hvězd Mléčné dráhy, zatímco všechny ostatní objekty jsou vzdálené galaxie. Později byly pořízeny ještě podrobnější snímky jako Hubbleovo extrémně hluboké pole, který odhaluje nějakých 5500 galaxií v době 400 až 800 milionů let po velkém třesku.
Hubble později učinil mnoho dalších objevů. Odhalil třeba Nix a Hydru, čili dva nové měsíce planetky Pluto, přinesl podklady pro vytvoření 3D mapy temné hmoty a poprvé přímo spatřil exoplanetu, Fomalhaut b. Doufejme, že Hubble ještě bude mít co nabídnout, i když nyní se zraky obrací spíše právě k JWST.
Zdroj: Astronomy
Nehrozí tak snad, že by astronomové neměli za tento velice důležitý teleskop náhradu, neboť James Webb Space Telescope (JWST) je už přes řadu potíží před dokončením a vypuštěn má být na oběžnou dráhu v roce 2018. Právě JWST má být nástupce Hubbleova teleskopu, který dohlédne dále do vesmíru, specializuje se na sledování v infračerveném spektru, a tak bude moci sledovat vznik prvních galaxií. Jeho zrcadla budou mít také celkově daleko větší průměr, a to 6,4 metrů oproti 2,4 metrům. Můžeme tak očekávat, že oba teleskopy budou alespoň pár let společně pracovat na oběžné dráze.
Koncepci vesmírného teleskopu popsal v roce 1969 astronom Lyman Spitzer, který také vysvětlil, jaké jsou hlavní výhody. Ty spočívají především v tom, že takový teleskop nemusí hledět do vesmíru skrz zemskou atmosféru, která sledování narušuje. Může tak jít o relativně malé zařízení. Už ve stejném roce tak byly schváleny přípravné práce na LST (Large Space Telescope), který byl v roce 1983 přejmenován na Hubbleův vesmírný teleskop. Bylo to na počet Edwina Hubblea, který přinesl důkaz o rozpínavosti vesmíru.
V roce 1985 byl teleskop dokončen a připraven pro vynesení na oběžnou dráhu o rok později. Ovšem 28. leden 1986 přinesl nehodu raketoplánu Challenger a vypuštění teleskopu bylo odloženo. Startoval nakonec až v dubnu roku 1990 na palubě raketoplánu Discovery, ovšem ihned po spuštění provozu se ukázalo, že hlavní zrcadlo má vadu, a to sférickou aberaci, kvůli níž byly snímky rozostřené a světlé objekty rozpité. NASA tak musela přijít s opravnou optikou COSTAR sestávající z pěti zrcadel, kterou vynesl v roce 1993 raketoplán Endeavor a poté už mohla začít éra objevů.
Hubble se o rok později podíval do centra galaxie M87 a přinesl první důkaz o přítomnosti supermasivní černé díry a jak dnes víme, ty se běžně nacházejí ve středech galaxií. Dále se mohli astronomové podívat na detailní snímky toho, jak kometa Shoemaker-Levy 9 narazila do Jupiteru a začaly přicházet také dechberoucí snímky hlubokého vesmíru, jako je například následující Orlí mlhovina.
Dále tu je také Hubbleovo hluboké pole složené z několika snímků a ukazující jen velice malou oblast vesmíru viditelnou ze Země. Je na ní zachyceno pouze pár hvězd Mléčné dráhy, zatímco všechny ostatní objekty jsou vzdálené galaxie. Později byly pořízeny ještě podrobnější snímky jako Hubbleovo extrémně hluboké pole, který odhaluje nějakých 5500 galaxií v době 400 až 800 milionů let po velkém třesku.
Hubble později učinil mnoho dalších objevů. Odhalil třeba Nix a Hydru, čili dva nové měsíce planetky Pluto, přinesl podklady pro vytvoření 3D mapy temné hmoty a poprvé přímo spatřil exoplanetu, Fomalhaut b. Doufejme, že Hubble ještě bude mít co nabídnout, i když nyní se zraky obrací spíše právě k JWST.
Zdroj: Astronomy
