Jsou humanoidní mimozemšťané ze Star Treku opravdu tak nepravděpodobní?
24.8.2016, Jan Vítek, aktualita
Asi každého, kdo viděl alespoň několik dílů Star Treku, napadlo, že mimozemšťané musí být dle představ jeho tvůrců až na výjimky jen trošku zmutovaní lidé. Je ale opravdu tak nepravděpodobné, aby jiné formy života opravdu byly od nás k nerozeznání?
Pochopitelně je jasné, že seriálové představy o mimozemšťanech vycházely především z toho, co umožnila filmařská technika. Ve výsledku tak měl typický mimozemšťan stejné proporce jako člověk, přiléhavý obleček a pak nějakou silikonovou masku, která se mu připlácla na hlavu, čelo, uši či tváře. Jindy se zase filmaři spokojili s podivným účesem, nabarvenou kůží a několika skvrnami na krku a pak existují i výjimky, které jsou v podstatě nerozeznatelné od člověka. V důsledku působí až komicky to, že se měly dle Star Treku vyvinout desítky druhů, pro něž by lidská tvář mohla posloužit jako jakási základová platforma, ale je opravdu tak nepravděpodobné, abychom se setkali s mimozemským druhem, který bude mít čtyři končetiny, pohybovat se bude vzpřímeně a jeho hlava bude také vstupní branou pro ty nejdůležitější smysly?
Mohlo by se zdát, že bude správné o mimozemšťanech uvažovat jako o bytostech, které nebudou mít s lidskou anatomií téměř nic společného. Však jejich svět může být velice odlišný od toho našeho z hlediska gravitace, složení atmosféry a jejího tlaku, povrchu, teplotních podmínkách a vlivech okolního vesmíru. Z tohoto uvažování můžeme ještě přímo vyloučit čistě spekulativní formy života jako inteligentní sliz nebo bytosti z čisté energie a raději se budeme zabývat těmi formami života, jež by se daly zařadit do fauny. Jde totiž i o to, že lidstvo ve vesmíru přirozeně hledá především takové planety, které by mohly být obyvatelné. Zatím máme prostředky zjistit jen to, jak je taková planeta asi veliká a jak blízko a rychle obíhá kolem své hvězdy. Brzy bychom ale o těch nejbližších exoplanetách měli zjistit více, a to především díky JWST.
Planeta podobná Zemi by tak mohla logicky nést i podobný život, k čemuž lze dojít i sledováním vývoje života na Zemi. Základním rysem je předávání rysů dalším generacím a získávání nových vlivem nějakého externího vlivu, čili evoluce. K tomu je zapotřebí DNA, nebo něco jiného se stejnou funkcí. Taková "genetická molekula" by se měla přirozeně vyvíjet s ohledem na šetření energií a celkovou efektivitu, což v našem případě znamenalo také jednu věc, a to symetrické tělo. Lze tak předpokládat, že i jinde vyvinuté vyšší formy života budou symetrické. I na Zemi však máme dva typy symetrie, a to naši dvoustrannou a pak paprskovitou, což může být mořská hvězdice, ale takové organismy nestojí moc vysoko na evolučním žebříčku.
Dále tu máme metabolismus, čili nutnost zpracovávat něco, z čeho organismus získává energii a v takovém případě je nutný přijímací otvor, orgány pro zpracování a příslušný "protějšek" ideálně na druhé straně. Vedle toho budou zapotřebí i smysly pro orientaci v daném prostředí a zde lze předpokládat, že schopnost organismu ovlivňovat své prostředí bude orientována stejným směrem, jako jeho schopnost prostředí vnímat. Nelze tak předpokládat, že mimozemšťan bude mít pět uší na zadku, jedno oko v podpaží, druhé na kolenu a k tomu pět chapadel vycházejících z hlavy. Pokud tedy máme věřit efektivitě evoluce. Pokud má organismus mít ve svém prostředí nejlepší schopnosti k přežití, pak bude potřebovat i mozek pro zpracování smyslových signálů a tento mozek by měl být pro největší pohotovost ideálně nejblíže ke smyslům. Ve výsledku tu máme hlavu.
Pokud dále uvažujeme o mimozemšťanech pohybujících se na povrchu planety v plynném prostředí, nejpravděpodobnějším způsobem komunikace bude zvuk. Zde už lze najít spoustu způsobů, jak tvořit potřebné vibrace, takže to nemusí být jen roura s vibračními tělísky. I když v případě lidí je schopnost tvořit zvuky za současného vydechování úžasně efektivní způsob a evoluce právě je o hledání cesty k efektivitě a přizpůsobení se danému prostředí.
Toto prostředí, jakási mimozemská příroda, nemusí být také moc odlišné od našeho. Nejdostupnější a nejdůležitější energií na Zemi je ta sluneční, díky níž prospívají rostliny. Kde jsou rostliny, tam jsou býložravci a vedle nich i masožravci. Z toho všeho lze usuzovat, že sci-fi seriály a filmy ukazující cizí světy, které nejsou až tak zcela cizí, nemusíme zatracovat pro nedostatek představivosti.
Můžeme to spojit také s rozšířenou teorií panspermie, čili příletem zárodků života či vhodného materiálu na kometě či asteroidu, které v dávné minulosti zažehly jiskru na Zemu. To by znamenalo, že i jinde může život odstartovat stejným způsobem a pokud má od té doby převzít otěže evoluce, pak by výsledky v podobném prostředí měly být také podobné. Takové mimozemšťany bychom mohli brát jako naše velice vzdálené příbuzné, kteří začali na stejné startovní čáře, ale ihned si šli vlastní cestou. Mohli by mít více nohou, exotickou barvu a třeba vysunovací nos, ale měli by mít končetiny, hlavu, trup a kůži. Anebo je to všechno jinak a my jsme jen vedlejším produktem špatného dne velkého špagetového monstra, kdo ví.
Zdroj: Star Trek, Extremetech
Mohlo by se zdát, že bude správné o mimozemšťanech uvažovat jako o bytostech, které nebudou mít s lidskou anatomií téměř nic společného. Však jejich svět může být velice odlišný od toho našeho z hlediska gravitace, složení atmosféry a jejího tlaku, povrchu, teplotních podmínkách a vlivech okolního vesmíru. Z tohoto uvažování můžeme ještě přímo vyloučit čistě spekulativní formy života jako inteligentní sliz nebo bytosti z čisté energie a raději se budeme zabývat těmi formami života, jež by se daly zařadit do fauny. Jde totiž i o to, že lidstvo ve vesmíru přirozeně hledá především takové planety, které by mohly být obyvatelné. Zatím máme prostředky zjistit jen to, jak je taková planeta asi veliká a jak blízko a rychle obíhá kolem své hvězdy. Brzy bychom ale o těch nejbližších exoplanetách měli zjistit více, a to především díky JWST.
Planeta podobná Zemi by tak mohla logicky nést i podobný život, k čemuž lze dojít i sledováním vývoje života na Zemi. Základním rysem je předávání rysů dalším generacím a získávání nových vlivem nějakého externího vlivu, čili evoluce. K tomu je zapotřebí DNA, nebo něco jiného se stejnou funkcí. Taková "genetická molekula" by se měla přirozeně vyvíjet s ohledem na šetření energií a celkovou efektivitu, což v našem případě znamenalo také jednu věc, a to symetrické tělo. Lze tak předpokládat, že i jinde vyvinuté vyšší formy života budou symetrické. I na Zemi však máme dva typy symetrie, a to naši dvoustrannou a pak paprskovitou, což může být mořská hvězdice, ale takové organismy nestojí moc vysoko na evolučním žebříčku.
Dále tu máme metabolismus, čili nutnost zpracovávat něco, z čeho organismus získává energii a v takovém případě je nutný přijímací otvor, orgány pro zpracování a příslušný "protějšek" ideálně na druhé straně. Vedle toho budou zapotřebí i smysly pro orientaci v daném prostředí a zde lze předpokládat, že schopnost organismu ovlivňovat své prostředí bude orientována stejným směrem, jako jeho schopnost prostředí vnímat. Nelze tak předpokládat, že mimozemšťan bude mít pět uší na zadku, jedno oko v podpaží, druhé na kolenu a k tomu pět chapadel vycházejících z hlavy. Pokud tedy máme věřit efektivitě evoluce. Pokud má organismus mít ve svém prostředí nejlepší schopnosti k přežití, pak bude potřebovat i mozek pro zpracování smyslových signálů a tento mozek by měl být pro největší pohotovost ideálně nejblíže ke smyslům. Ve výsledku tu máme hlavu.
Pokud dále uvažujeme o mimozemšťanech pohybujících se na povrchu planety v plynném prostředí, nejpravděpodobnějším způsobem komunikace bude zvuk. Zde už lze najít spoustu způsobů, jak tvořit potřebné vibrace, takže to nemusí být jen roura s vibračními tělísky. I když v případě lidí je schopnost tvořit zvuky za současného vydechování úžasně efektivní způsob a evoluce právě je o hledání cesty k efektivitě a přizpůsobení se danému prostředí.
Toto prostředí, jakási mimozemská příroda, nemusí být také moc odlišné od našeho. Nejdostupnější a nejdůležitější energií na Zemi je ta sluneční, díky níž prospívají rostliny. Kde jsou rostliny, tam jsou býložravci a vedle nich i masožravci. Z toho všeho lze usuzovat, že sci-fi seriály a filmy ukazující cizí světy, které nejsou až tak zcela cizí, nemusíme zatracovat pro nedostatek představivosti.
Můžeme to spojit také s rozšířenou teorií panspermie, čili příletem zárodků života či vhodného materiálu na kometě či asteroidu, které v dávné minulosti zažehly jiskru na Zemu. To by znamenalo, že i jinde může život odstartovat stejným způsobem a pokud má od té doby převzít otěže evoluce, pak by výsledky v podobném prostředí měly být také podobné. Takové mimozemšťany bychom mohli brát jako naše velice vzdálené příbuzné, kteří začali na stejné startovní čáře, ale ihned si šli vlastní cestou. Mohli by mít více nohou, exotickou barvu a třeba vysunovací nos, ale měli by mít končetiny, hlavu, trup a kůži. Anebo je to všechno jinak a my jsme jen vedlejším produktem špatného dne velkého špagetového monstra, kdo ví.
Zdroj: Star Trek, Extremetech
