Microsoft už úspěšně vyzkoušel provoz serverů v uzavřeném kontejneru na mořském dně, kde je jejich správa ovšem poněkud složitější, přičemž jeho nový systém chlazení je v tomto ohledu mnohem lepší a také se týká ponorného chlazení.
Ponorné chlazení je v poslední době často zkoumaná možnost pro efektivní provoz serverů a pokud ve vztahu s ním mluvíme o vroucí kapalině, pochopitelně nemáme na mysli vodu, i když samozřejmě existují i komponenty, jejichž provoz by dokázal právě i vodu přivést k varu.
Microsoft se rozhodl vyzkoušet provoz svých serverů v datovém centru s využitím dvoufázového ponorného chlazení, což jsou v praxi velké nádoby připomínající pultové mrazáky. Naplněny jsou speciální tekutinou od firmy 3M, jejíž bod varu se pohybuje na 50 °C. To je zcela běžná provozní teplota počítačových komponent, čili ty předávají svou tepelnou energii všudypřítomné tekutině, jež po dosažení potřebné teploty začne vřít, a tím se i rapidně vypařuje.
Vypařená kapalina pak kondenzuje chlazené části kontejneru, aby se pak mohla opět vrátit do nádrže. Dle toho jde právě o dvoufázové chlazení s odkazem na dvě skupenství chladicího média v uzavřeném systému.
Dle Marcuse Fontoury (CVP a Chief Architect of Azure, Microsoft) je takový kompaktní chladicí systém velice efektivní a minimalizuje energetické ztráty. Nicméně právě podmořský projekt Natick může být ještě efektivnější, neboť v jeho případě je teplo odváděno prostě do moře, ale jak už bylo řečeno, přístup k takovému hardwaru je mnohem složitější a nestačí jen počkat, až systém trošku vychladne a zvednout víko.
