Nová superzemě oživuje dohady o životě u červených trpaslíků
21.4.2017, Jan Vítek, aktualita
Nedávno byla nalezena další exoplaneta, která by teoreticky mohla hostit život, ale o tom se vedou a budou vést dlouhé diskuze. Jde o superzemi LHS 1140b obíhající červeného trpaslíka vzdáleného 39 světelných let.
Jde tak o podobný případ, jako je systém TRAPPIST-1 nebo Proxima b. Máme co do činění s červeným trpaslíkem, čili malou a oproti Slunci i chladnou hvězdou, kterou tak musí planety obíhat ve velké blízkosti, aby se nacházely v tzv. obyvatelném pásu. To znamená, že mají ze své hvězdy přijímat tak akorát tolik energie, aby na nich mohla existovat voda v tekutém stavu. Červený trpaslík je ale sice malá, ale obvykle divoká hvězda, která může svými bouřemi snadno zbavit blízké planety jejich atmosfér, ale právě o tom se vedou mezi astronomy debaty. Jde tak o to, zda přece jen neexistuje možnost, že by řada z takových planet mohla díky svému magnetickému poli odolávat i silným erupcím a je tu i možnost, že by se na nich atmosféra nakonec vyvinula poté, co se blízký červený trpaslík s pokročilým věkem zklidní. Vedle toho je tu ale i problém vázané rotace, který je také spojen s blízkým oběhem.
Máme tu tedy exoplanetu LHS 1140b vzdálenou 39 světelných let, která svého trpaslíka oběhne jednou za 24 dní. Samotná má 1,4násobný průměr Země a odhadovanou hmotnost dokonce 6,6násobnou, takže my bychom se na ní moc pohodlně necítili. Můžeme ji tak zařadit mezi tzv. superzemě, které i tak mají mít kamenitý povrch. Může se zdát, že se podobné planety podezřele často tvoří právě u červených trpaslíků, ale za tím stojí dvě věci. Jednak jsou červení trpaslíci spektrálního typu M nejrozšířenější typ v naší galaxii a se nám planety u nich díky krátké oběžné dráze daleko snadněji hledají pomocí tranzitní metody. Je jasné, že pomocí sledování změn v jasu hvězdy vlivem přechodu planety přes její tvář se tyto planety daleko lépe hledají v případě, že změny nastávají často.
Hlavní otázky tak jsou, zda si tyto planety mohou zachovat své silné magnetické pole a zda jsou pak schopny s jeho pomocí ochránit svou atmosféru. Jejich rozřešení nastane asi až tehdy, kdy se budeme schopni podívat, zda některá z nich atmosféru má. Ve prospěch toho zatím hovoří případ horké superzemě GJ 1132b, která má mít svou atmosféru podobnou té, již najdeme na Venuši. Nejde ale případ toho, co se hledá, čili planeta s atmosférou podobnou Zemi, v níž by nebyly teploty stovek °C a tlak jako kilometr pod hladinou vody. Jde totiž především o hledání života a zde se vědci přirozeně drží toho, co znají.
Planeta u LHS 1140 má oproti těm v systémech TRAPPIST-1 a Proxima Centauri tu výhodu, že její hvězda už je relativně klidná a starší. Je tak možné, že její atmosféra postupem času zhoustla, ale na příkladu Marsu vidíme, že k tomu opravdu bude zapotřebí celoplanetární magnetické pole. Klidná hvězda také umožní, aby s pomocí Hubbleova či jiného teleskopu bylo možné hledat známky atmosféry i na tak vzdálené planetě. A pokud to Hubble či Giant Magellan Telescope nezvládnou, připravovaný James Webb Space Telescope snad už ano.
Zdroj: Astronomy
Máme tu tedy exoplanetu LHS 1140b vzdálenou 39 světelných let, která svého trpaslíka oběhne jednou za 24 dní. Samotná má 1,4násobný průměr Země a odhadovanou hmotnost dokonce 6,6násobnou, takže my bychom se na ní moc pohodlně necítili. Můžeme ji tak zařadit mezi tzv. superzemě, které i tak mají mít kamenitý povrch. Může se zdát, že se podobné planety podezřele často tvoří právě u červených trpaslíků, ale za tím stojí dvě věci. Jednak jsou červení trpaslíci spektrálního typu M nejrozšířenější typ v naší galaxii a se nám planety u nich díky krátké oběžné dráze daleko snadněji hledají pomocí tranzitní metody. Je jasné, že pomocí sledování změn v jasu hvězdy vlivem přechodu planety přes její tvář se tyto planety daleko lépe hledají v případě, že změny nastávají často.
Hlavní otázky tak jsou, zda si tyto planety mohou zachovat své silné magnetické pole a zda jsou pak schopny s jeho pomocí ochránit svou atmosféru. Jejich rozřešení nastane asi až tehdy, kdy se budeme schopni podívat, zda některá z nich atmosféru má. Ve prospěch toho zatím hovoří případ horké superzemě GJ 1132b, která má mít svou atmosféru podobnou té, již najdeme na Venuši. Nejde ale případ toho, co se hledá, čili planeta s atmosférou podobnou Zemi, v níž by nebyly teploty stovek °C a tlak jako kilometr pod hladinou vody. Jde totiž především o hledání života a zde se vědci přirozeně drží toho, co znají.
Planeta u LHS 1140 má oproti těm v systémech TRAPPIST-1 a Proxima Centauri tu výhodu, že její hvězda už je relativně klidná a starší. Je tak možné, že její atmosféra postupem času zhoustla, ale na příkladu Marsu vidíme, že k tomu opravdu bude zapotřebí celoplanetární magnetické pole. Klidná hvězda také umožní, aby s pomocí Hubbleova či jiného teleskopu bylo možné hledat známky atmosféry i na tak vzdálené planetě. A pokud to Hubble či Giant Magellan Telescope nezvládnou, připravovaný James Webb Space Telescope snad už ano.
Zdroj: Astronomy
