První exoplaneta objevena pomocí gravitační čočky
12.10.2016, Jan Vítek, aktualita
Díky gravitační čočce se astronomové mohli lépe dívat spíše na velice vzdálené, a tedy i mladé galaxie, ovšem nyní poprvé díky ní objevili exoplanetu. Ta se nachází v binárním hvězdném systému blíže ke středu naší galaxie.
Před několika měsíci jsme se zmínili o tom, jak se Hubbleův dalekohled podíval díky gravitační čočce na mladý vesmír a viděl hluboké pole Abell S1063, čili celé hnízdo galaxií. Nyní šlo ale o daleko menší vzdálenost i rozměry sledovaného objektu, a to konkrétně o planetu s označením OGLE-2007-BLG-349L(AB)c. Ta se nachází nějakých 8000 světelných let směrem ke středu Mléčné dráhy (souhvězdí Střelce) a jde o planetu, která obíhá kolem obou hvězd tvořících střed jejího systému, a to ve vzdálenosti kolem 480 milionů kilometrů, čili cca v pozici pásu asteroidů v našem systému. Jeden oběh dokončí za sedm let. Tento binární systém tvoří především dva červení trpaslíci, kteří jsou od sebe vzdáleni pouze 11 milionů kilometrů.
Systém dostal své označení dle skupiny OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment), která stejně jako MOA (Microlensing Observations in Astrophysics) sleduje střed naší galaxie a snaží se zjistit, kde a kdy nastane další možnost pro pozorování objektů pomocí efektu gravitační čočky. Pokud něco takového zjistí, na označené místo se pak zaměří různé observatoře po celém světě. Pokud se ale při tomto pozorování pracuje s hvězdami a ne s galaxiemi, pak tato událost probíhá výrazně rychleji, ale i tak v tomto případě měli ostatní výzkumníci více než dost času na přípravu, neboť byli upozornění 118 dní před dosažením maximálního efektu gravitační čočky.
Analýzou celé světelné křivky bylo zjištěno, že ve sledovaném systému se nachází přinejmenším tři tělesa, ale nebylo zřejmé, zda jde o planetu a dvě hvězdy, nebo hvězdu a dvě planety. Nyní už je jasné, že jde o první případ, což pomohl rozlousknout právě Hubbleův teleskop díky svému vysokému úhlovému rozlišení a dále k tomu přispělo i to, že různě umístěné teleskopy tuto událost viděly z malinko jiných úhlů, a tak zaznamenaly i odlišnou světelnou křivku. Díky tomu bylo možné určit celkový objem hmoty sledovaného systému za čočkou a nakonec i to, o jaké objekty jde. Je to tak binární systém se dvěma červenými trpaslíky a jednou planetou, kterou můžeme označit za super Neptun.
Gravitační čočka se tak stává novým důležitým prostředkem pro hledání planet, jež jsou od svých hvězd vzdáleny 1 až 10krát než Země od Slunce (1 až 10 AU) a nejefektivnější bude v případě planet vzdálených 3 až 4 AU. Půjde tak o chladné světy za tzv. vesmírnou sněžnou čárou, a to jak kamenité světy plné ledu, tak plynné obry jako v tomto případě. Bližší planety bude stále hledat teleskop Kepler sledující jejich vliv na mateřskou hvězdu.
Skupiny jako OGLE se tak mohou těšit na to, až v polovině 20. let poletí do vesmíru výkonný teleskop WFIRST (Wide Field InfraRed Survey Telescope), který asi pětinu svého času věnuje právě hledání planet pomocí efektu gravitační čočky. Umístěn bude ve 2. libračním bodě, čili stabilně ve stínu Země.
Zdroj: Astronomy
Systém dostal své označení dle skupiny OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment), která stejně jako MOA (Microlensing Observations in Astrophysics) sleduje střed naší galaxie a snaží se zjistit, kde a kdy nastane další možnost pro pozorování objektů pomocí efektu gravitační čočky. Pokud něco takového zjistí, na označené místo se pak zaměří různé observatoře po celém světě. Pokud se ale při tomto pozorování pracuje s hvězdami a ne s galaxiemi, pak tato událost probíhá výrazně rychleji, ale i tak v tomto případě měli ostatní výzkumníci více než dost času na přípravu, neboť byli upozornění 118 dní před dosažením maximálního efektu gravitační čočky.
Analýzou celé světelné křivky bylo zjištěno, že ve sledovaném systému se nachází přinejmenším tři tělesa, ale nebylo zřejmé, zda jde o planetu a dvě hvězdy, nebo hvězdu a dvě planety. Nyní už je jasné, že jde o první případ, což pomohl rozlousknout právě Hubbleův teleskop díky svému vysokému úhlovému rozlišení a dále k tomu přispělo i to, že různě umístěné teleskopy tuto událost viděly z malinko jiných úhlů, a tak zaznamenaly i odlišnou světelnou křivku. Díky tomu bylo možné určit celkový objem hmoty sledovaného systému za čočkou a nakonec i to, o jaké objekty jde. Je to tak binární systém se dvěma červenými trpaslíky a jednou planetou, kterou můžeme označit za super Neptun.
Gravitační čočka se tak stává novým důležitým prostředkem pro hledání planet, jež jsou od svých hvězd vzdáleny 1 až 10krát než Země od Slunce (1 až 10 AU) a nejefektivnější bude v případě planet vzdálených 3 až 4 AU. Půjde tak o chladné světy za tzv. vesmírnou sněžnou čárou, a to jak kamenité světy plné ledu, tak plynné obry jako v tomto případě. Bližší planety bude stále hledat teleskop Kepler sledující jejich vliv na mateřskou hvězdu.
Skupiny jako OGLE se tak mohou těšit na to, až v polovině 20. let poletí do vesmíru výkonný teleskop WFIRST (Wide Field InfraRed Survey Telescope), který asi pětinu svého času věnuje právě hledání planet pomocí efektu gravitační čočky. Umístěn bude ve 2. libračním bodě, čili stabilně ve stínu Země.
Zdroj: Astronomy
