Antarktický led ukrýval radioizotop železa, nejspíše z dávné supernovy

Astronomové z Německa a Rakouska se tak vydali na výpravu za sněhem do Antarktidy, kde ho nasbírali přibližně pět set kilogramů a potřebovali takový, který napadl během posledních 20 let. Nezajímal je ale sníh, nýbrž materiál, který v něm ulpěl, přičemž to byla podezřele vysoká koncentrace radioizotopu železa-60 a také manganu-56, jak ukázal spektrometr. A právě ono železo by rozhodně nemělo pocházet ze Země, ale z vesmíru, kde zůstalo po explozi supernovy. Ta možná explodovala z našeho pohledu velice dávno, ale ve vesmírném měřítku to bylo naopak nedávno. A jak se sem onen materiál vůbec dostal? 

 

 

Jak dobře víme, Země a její systém nesedí v galaktickém systému jako pecka. Obíhá společné jádro tvořené supermasivní černou dírou a tento galaktický rok trvající přibližně 230 milionů let ji zavede na různá místa. Sluneční soustava tak mohla nedávno zavítat do mračna prachu, který po sobě nechala exploze supernovy a něco z toho se dostalo až na povrch Země.

 

Stejný radioizotop železa byl přitom objeven hluboko v mořských dnech a ve velice starých horninách, takže jde o materiál, který tu musel být už miliony let, což neplatí o pár desítek let starém sněhu. Díky tomuto nálezu se tak astronomové mohou pokusit zjistit, kde a kdy daná supernova mohla explodovat. 

 

Většinou na Zemi najdeme přitom železo-56 a mangan-55, přičemž radioaktivní izotop železa-60 má poměrně dlouhý poločas rozpadu kolem 2,6 milionu let, takže se dá na Zemi najít ukrytý všude možně. Ovšem nejde pouze o přítomnost daných radioizotopů, ale také o jejich poměr. Oba mohou vznikat i v rámci Sluneční soustavy vlivem kosmického záření zasahujícího prachové částice, ovšem jde právě o poměr, který je pro takový případ velice specifický a ten neodpovídal materiálu získanému z ledu. V něm bylo až moc železa-60 a další testy měly zjistit, zda to nemůže pocházet z ještě "více lokálního" zdroje, čili z jaderných elektráren či snad zbraní. Ty ale mohou tvořit jen velice zanedbatelné množství takového radioizotopu. 

 

Nejpravděpodobnější se tak jeví průlet Země mračnem prachu, který zanechala ve vesmíru supernova, stejně jako se to předpokládá u nálezů v horninách, a to jak na Zemi, tak na Měsíci.