Druhý nejhmotnější objekt naší galaxie se může skrývat v mraku plynů

Uprostřed naší galaxie se ukrývá supermasivní černá díra, Sagittarius A*, a to stejně jako v případě drtivé většiny ostatních pozorovaných galaxií. Tento objekt pomáhá udržet galaxie pohromadě, i když už byly zaznamenány případy, kdy některá galaxie o svůj supermasivní pivot přišla. V našem případě je to černá díra s odhadovanou hmotností kolem 3,7 milionu Sluncí, ale v žádném případě nejde o rekordmana. Však v takové stovky milionů světelných let vzdálené galaxii NGC 4889 se má nacházet černá díra o hmotnosti 21 miliard Sluncí. 

 

 

 

Přítomnost Sagittaria A* byla zjištěna nepřímo sledováním pohybu blízkých hvězd, což ukázalo, že musí obíhat kolem něčeho velice hmotného, co zabírá jen malý prostor. Přímý výhled na něj nemáme, neboť z naší pozice není snadné sledovat objekty nacházející se uprostřed Mléčné dráhy, na něž nám ve výhledu brání mnoho dalších objektů. Snadnější je tak sledovat středy cizích galaxií, i když jsou mnohem dále. 

 

Nepřímo tak byl nalezen i nový kandidát na další velice hmotnou černou díru, kterou již nelze zařadit mezi supermasivní, ale spíše do střední kategorie. Tento objekt tak má mít asi 100.000 hmotností Slunce a nalezen byl v mraku plynů, jenž má právě díky gravitaci černé díry držet pohromadě. Na to alespoň ukazují provedené výpočty a simulace. Nalezení středně velké černé díry, a to navíc v naší galaxii, by bylo důležité už jen kvůli tomu, že je třeba teprve prokázat, že tyto objekty opravdu existují, neboť dosud byly nalezeny jen malé, nebo naopak supermasivní černé díry. Střední mají dle klasifikace hmotnost asi 100 až milion Sluncí. 

 

Zmíněný plynný mrak má fádní pojmenování CO–0.40–0.22 a jde v podstatě o klasický molekulární mrak, který je dost chladný na to, aby atomy v něm tvořily molekuly. Právě díky nim bylo možné zmapovat s využitím dopplerova efektu jejich pohyb. Zjištěno bylo velice rapidní kroužení materiálu uvnitř tohoto mraku, které nemůže být dle kalkulací způsobeno ničím jiným, než dostatečně hmotným a malým objektem uvnitř něj. 

 

Další kandidát na černou díru střední velikosti se nachází v kulové hvězdokupě 47 Tucanae, ovšem první taková ještě stále čeká na své potvrzení. Astronomové pozorující CO–0.40–0.22 se už stačili obrátit na teleskopové zařízení ALMA, které dokáže pozorovat záření ve vlnových délkách, jež pronikne i prachem a plyny. Právě to našlo jistý zdroj záření uprostřed mraku, který je asi 500x slabší než to, co přichází od Sagittaria A*. To už také stačil potvrdit satelit XMM-Newton, jenž pozoruje vesmír v rentgenovém spektru. 

 

Zatím tak nebyla střední černá díra v naší galaxii potvrzena, ale je to na dobré cestě. Co se týče jejího vzniku, teorie mluví o zbytku malé galaxie, která přispěla k vytvoření Mléčné dráhy. 

 

Zdroj: Ars Technica