Další černá díra v pohybu, co odmrští 160 milionů Sluncí?
15.5.2017, Jan Vítek, aktualita
Nedávno jsme se podívali okem Hubbleova teleskopu na galaxii, jejíž centrální černá díra byla odmrštěna z jejího středu pryč. Nyní něco podobného spatřila i observatoř Chandra v případě objektu o hmotnosti kolem 160 milionů Sluncí.
Nedávno šlo o ještě větší supermasivní černou díru, kterou spatřil Hubble jako objekt o hmotnosti kolem miliardy Sluncí. Nyní jde o výrazně menší, ale přesto velice hmotnou černou díru, která byla odhadnuta na 160 milionů Sluncí a pozorována byla pomocí rentgenové observatoře Chandra. Ta také detekovala, že se tato černá díra nachází zcela mimo střed své eliptické galaxie. Jde konkrétně o černou díru s označením CXO J101527.2+625911 nacházející se přibližně 3,9 miliard světelných let daleko.
Chandra obvykle sleduje černé díry díky rentgenovému záření emitovanému materiálem, který právě směřuje do jejich chřtánu, což je právě i tento případ, který byl sledován díky trpělivé práci s tisíci snímků. Dle toho byla detekována pozice černé díry asi 3000 světelných let mimo střed galaxie a astronomové se přirozeně pídili po tom, co dokáže vystrčit tak hmotný objekt z jeho hnízda.
Nejdříve se tak astronomové probírali snímky z observatoře Chandra a vybrané pak zkontrolovali pomocí Hubbleova teleskonu, aby hledali dva jasné body, které by indikovaly jeden ze dvou scénářů. Buď by šlo o dvě právě se krmící černé díry, nebo právě o černou díru (rovněž se krmící) mimo střed své galaxie. Nakonec se využila Sloan Digital Sky Survey, díky jejímž světelným spektrům se zjistilo, o jaké procesy konkrétně jde. V případě akrece, čili zvětšování tělesa gravitačním přitahováním hmoty, se jasně detekuje pohyb této hmoty. Ve výsledku tak bylo možné zjistit, že jeden světlý objekt je černá díra požírající hmotu ze svého okolí a druhý je střed galaxie, z nějž byla vystrčena ven a stále se od něj vzdaluje.
Bylo tak jasné, že se v CXO J101527.2+625911 děje něco zajímavého a tím něčím bude nejspíše to, že stejně jako ve výše odkazovaném případě jde o zpětný ráz vytvořený spojením dvou černých děr. Někdy v minulosti se tak měla větší černá díra potkat s menší, což obvykle předchází spirálovité přibližování obou objektů, z nichž ten menší se velice urychlí a při srážce vznikne zpětný ráz, který výslednou černou díru vymrští ven. Tento zpětný ráz by měl být vytvořen asymetrií masivních gravitačních vln, které, jak už víme, vznikají při srážce hmotných objektů a dnes už je běžně zachytává zařízení LIGO.
Nicméně astronomové říkají, že je možný i alternativní scénář: jedna galaxie se dvěma supermasivními černými děrami, z nichž jedna nacházející se klasicky v centru je zrovna pro nás neviditelná. Ovšem tento scénář je méně pravděpodobný, neboť v jeho neprospěch mluví i pozorovaná narušení vnějších částí galaxie a rapidní přírůstek nových hvězd, což oboje ukazuje na srážku dvou děr.
Zdroj: Chandra
Chandra obvykle sleduje černé díry díky rentgenovému záření emitovanému materiálem, který právě směřuje do jejich chřtánu, což je právě i tento případ, který byl sledován díky trpělivé práci s tisíci snímků. Dle toho byla detekována pozice černé díry asi 3000 světelných let mimo střed galaxie a astronomové se přirozeně pídili po tom, co dokáže vystrčit tak hmotný objekt z jeho hnízda.
Nejdříve se tak astronomové probírali snímky z observatoře Chandra a vybrané pak zkontrolovali pomocí Hubbleova teleskonu, aby hledali dva jasné body, které by indikovaly jeden ze dvou scénářů. Buď by šlo o dvě právě se krmící černé díry, nebo právě o černou díru (rovněž se krmící) mimo střed své galaxie. Nakonec se využila Sloan Digital Sky Survey, díky jejímž světelným spektrům se zjistilo, o jaké procesy konkrétně jde. V případě akrece, čili zvětšování tělesa gravitačním přitahováním hmoty, se jasně detekuje pohyb této hmoty. Ve výsledku tak bylo možné zjistit, že jeden světlý objekt je černá díra požírající hmotu ze svého okolí a druhý je střed galaxie, z nějž byla vystrčena ven a stále se od něj vzdaluje.
Bylo tak jasné, že se v CXO J101527.2+625911 děje něco zajímavého a tím něčím bude nejspíše to, že stejně jako ve výše odkazovaném případě jde o zpětný ráz vytvořený spojením dvou černých děr. Někdy v minulosti se tak měla větší černá díra potkat s menší, což obvykle předchází spirálovité přibližování obou objektů, z nichž ten menší se velice urychlí a při srážce vznikne zpětný ráz, který výslednou černou díru vymrští ven. Tento zpětný ráz by měl být vytvořen asymetrií masivních gravitačních vln, které, jak už víme, vznikají při srážce hmotných objektů a dnes už je běžně zachytává zařízení LIGO.
Nicméně astronomové říkají, že je možný i alternativní scénář: jedna galaxie se dvěma supermasivními černými děrami, z nichž jedna nacházející se klasicky v centru je zrovna pro nás neviditelná. Ovšem tento scénář je méně pravděpodobný, neboť v jeho neprospěch mluví i pozorovaná narušení vnějších částí galaxie a rapidní přírůstek nových hvězd, což oboje ukazuje na srážku dvou děr.
Zdroj: Chandra
.webp)
