Flashování BIOSu - jak na to
- Flashování BIOSu - jak na to
- Příprava
- Vytváření disket
- Flashování a co když se to nepovede
Samotný průběh nahrání nového BIOSu vypadá v případě AWDFlash takto:
Program nejdříve načte do paměti celý soubor a následně po částech vymazává čip a nahrává do něj nová data. Některé části se často neupdatují, protože jsou mezi rozdílnými verzemi BIOSů stejné. Jakmile program skončí, vyzve vás k vyjmutí diskety a stisknutí klávesy F1 pro restart. Po restartu již najede počítač s novou verzí BIOSu (pokud ne, flashování se nepovedlo).
Průběh je u programu AMIFlash podobný, jediný rozdíl je v tom, že AMIFlash nenačítá celý soubor najednou, ale po částech. Proto operace v rizikové fázi nahrávání trvá déle a je rizikovější.
V průběhu flashování nesmí dojít k vypnutí či resetu počítače !
V případě, že soubor nesedí (není určen pro použitou základní desku), flashovací program oznámí nesoulad a odmítne novou verzi nahrát. Pokud se vám stane toto, přesvědčte se ještě jednou, zda použitý soubor je opravdu ten správný. Jestliže trváte na tom že ano (program se může někdy splést), pak je možné některé flashovací programy "přemluvit" nahrát novou verzi i v okamžiku, kdy soubor neprojde testem na kompatibilitu. V případě, kdy se vám ho přemluvit nepodaří, můžete zkusit použít univerzální flashovací program UniFlash od Ondreje Žáryho.
Co dělat, když se flashování nepovede?
Deska se zcela nefunkčním BIOSem se pozná snadno - po zapnutí počítače se rozjedou disky, větráky se točí, ale obraz nikde. Navíc ani nepípá, není zde žádná snaha číst z disketové mechaniky připojené na FDD řadič základní desky (ne z externí !). Pokud se vám stane toto, svépomocí s tím nic neuděláte. Deska se dá zachránit jen za pomocí hardwarového flashovacího zařízení, které mají k dispozici v některých obchodech (kdysi například v GM Electronic v Sokolovské ulici v Praze 8).
Čip flash firmy Winbond ve velkém obdélníkovém socketu.
V takovém případě přineste do servisu celou desku nebo jen čip (viz fotky). Osobně doporučuji přinést celou desku, protože vyndávání čipu je poměrně problematické. Výše zobrazený kus lze vyndat pouze obtížně a musíte k tomu vyvinout značnou sílu - jenže pak hrozí, že se některá ze slabých nožiček zlomí. A to pak máte ještě větší problém než předtím.
Novější generace čipů flash používá menší čtvercový socket.
Na menší variantu - čtvercový čip - zase existují speciální vyndavací kleště. Pokud se pokusíte ho vytáhnout bez nich, může dojít k poškození socketu, načež pak oprava desky je velmi složitá a drahá (starý socket se musí odpájet, což není vůbec jendoduché). Z tohoto důvodu doporučuji donést celou desku a nechat technika, ať si s čipem poradí. Mimochodem, donesení celé desky i s procesorem a paměťmi má i jednu výhodu - můžete na místě vyzkoušet, zda se celá akce povedla.
Čip flash připájený na základní desku.
Pozor ale, že některé základní desky (typicky ty od firmy Gigabyte) mají čipy flash obsahující BIOS připájené. Takový čip pak nelze vyndat, tj. ani nelze použít hardwarové flashovací zařízení ! Proto na těchto základních deskách je opravdu velké riziko.
Kromě hardwarového flashovacího zařízení existuje i tzv. technika "hot flash". Toto je velmi riziková záležitost, na kterou potřebujete dvě základní desky s identickými sockety flash čipů - čipy samotné nemusí být shodné, ale musí mít přesně stejné vývody (...což i třeba ty ve velkém socketu často nemívají). Postup spočívá v tom, že nejprve se spustí funkční deska, ze které se nabootuje. Po té je za chodu vyndán čip flash a místo něj je vložen čip s poškozeným BIOSem. Flashovacím programem je pak do tohoto čipu nahrán BIOS. Následně se čip vrátí do své mateřské desky. Toto je rizikové zejména ze dvou důvodů:
- Pokud čipy nemají stejné zapojení, hrozí odpálení jak čipu, tak základní desky elektrickým proudem.
- Při vyndávání vám může uklouznout šroubovák a vyzkratovat základní desku či může dojít k urvání nějakých nožiček čipů.
Deska "hrabe" na disketu
V předchozím odstavci jsme mluvili o situaci, kdy deska nedělá vůbec nic. Někdy můžete mít trochu štěstí. Pokud totiž zůstane nepoškozený bootblock, základní deska je schopná (bez příslušného nastavení čipsetu, pamětí a všeho toho okolo - použije se defaultní nastavení hardware) nouzově nabootovat z diskety. Potřebujete k tomu ale disketovou mechaniku připojenou na FDD (Floppy Disk Drive) řadič základní desky, ne nějakou externí na USB či ZIP mechaniku nebo něco podobného na klasickém IDE.
Složení BIOSu pro základní desku.
Jak už bylo zmíněno, soubor BIOSu, který si stáhnete ze stránek výrobce, obsahuje jednak samotný BIOS pro základní desku, tak také ostatní věci jako Serial ATA RAID BIOS pro řadič Serial ATA, BIOS pro síťovou kartu, microcode pro nahrání do procesoru atd. Samotný BIOS pro základní desku se pak dále dělí na MainBlock, což je hlavní funkční část, a BootBlock, což je zase část zodpovědná za bootování. Pokud bootblock přežije, umožní vám nabootovat z diskety a nahrát BIOS. Většina programů na flashování umožňuje zvolit, zda přeprogramovat i bootblock - pokud zvolíte zachovat původní, může to znamenat větší šance na případnou obnovu, protože část s bootblockem se v takovém případě neprogramuje, tj. měla by za všech okolností přežít.
Pokud po neúspěšném flashování vidíte na obrazovce zkrácený výpis se slovem "Bootblock" a počítač se snaží číst z diskety, vložte bootovací disketu s původním BIOSem s upraveným Autoexecem.bat tak, jak jsme si to ukazovali na předchozí stránce. Mělo by dojít k nabootování z diskety a automatickému nahrání starší funkční verze. Někdy dokonce nemusí být na obrazovce vůbec nic vidět, přesto můžete počítač takto zachránit.
