Na první pohled je jasné, že Měsíc byl po svém vzniku bombardován vesmírnými tělesy, ovšem dosud není zcela jasné, o jaká tělesa šlo a co se vůbec ukrývá pod měsíčním povrchem. To se týká právě i obrovského kráteru South Pole-Aitken.
Nedávno jsme se kráteru South Pole-Aitken věnovali v rámci teorie, která zahrnuje dopad planetky velikosti Ceres. Jedná se o region v jižní části odvrácené strany Měsíce, který má v průměru kolem 2500 kilometrů a je často předmětem různých výzkumů, které na Zemi kvůli její geologické aktivitě nelze provádět.
Právě v tomto kráteru přistála v tomto roce čínská sonda Chang’e 4, která nám z této oblasti přinesla řadu záběrů, nicméně my se nyní budeme bavit o výzkumu, který využil data ze zařízení Gravity Recovery and Interior Laboratory (GRAIL) a Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) americké NASA. Proveden byl v Texasu na Baylorově Univerzitě.
Mise GRAIL v letech 2011 a 2012 zmapovala měsíční gravitaci, zatímco LRO mapuje samotný povrch měsíce už zhruba deset let. Když na zmíněné univerzitě tato data zkombinovali, v jednom místě zaznamenali nesrovnalost. V oblasti kráterů bychom očekávali sníženou gravitační sílu kvůli nižšímu objemu hmoty, který se v daném místě nachází, ovšem gravitace byla na daném místě naopak silnější.
Jde právě o South Pole-Aitken, kde by podle dosud nejpravděpodobnějšího vysvětlení mohl být pohřben obrovský a převážně kovový asteroid, který se po svém dopadu nerozpadl a neobohatil celý Měsíc a namísto toho zůstal víceméně v celku. To se mohlo stát pravděpodobně před 4 miliardami let.
Další možnost je, že zrovna tato část Měsíce byla přirozeně obohacena o kovové oxidy v průběhu chladnutí v dávné minulosti, ovšem že by se to přihodilo zrovna na místě, kde se nachází velký impaktní kráter, to vypadá jako příliš velká náhoda.
Pokud to tak skutečně je asteroid obsahující značný podíl kovů (nejspíše železa a niklu), pak by nám to sdělovalo, že Měsíc už v průběhu posledních čtyř miliard let nebyl geologicky aktivní v tom smyslu, že neměl pod kúrou roztavený plášť. Protože pokud by měl, zabořený asteroid by byl postupně rozptýlen a nezůstal by na jednom místě.
Jestli by ale někdo očekával, že to bude snadné zjistit odběrem vzorků, pak může čekat dál, neboť data z GRAIL říkají, že jádro asteroidu je asi 300 km pod povrchem.
