Hubble se podíval na galaxii, již kolize změnila v rodiště nových hvězd

Z pěkně uspořádané spirální galaxie NGC 4485 se tak stal následující objekt, který světle září jako rodiště zbrusu nových hvězd, což podnítil právě velice těsný průlet větší galaxie NGC 4490, kterou bychom našli už mimo záběr dole vpravo.  

 

 

NGC 4490 ostatně můžete spatřit na následujícím videu a i na ní je vidět, že ji průlet kolem menší galaxie poznamenal. Ostatně mezi oběma galaxiemi vznikl nějakých 25 tisíc světelných let dlouhý proud plynu a prachu, který je z našeho pohledu propojuje. 

 

 

NGC 4485 si dlouho žila svým životem jako spirální galaxie, kterou bychom našli v souhvězdí Honicí psi, a to ve vzdálenosti nějakých 30 milionů světelných let. Ty pak musíme přičíst k dalším několika milionům let a dostaneme přibližný časový rámec, kdy k této galaxii doputovala těžká váha v podobě NGC 4490 a svou "gravitační brázdou" změnila menší galaxii k nepoznání, ale odnesla to i sama. 

 

Na výsledek se nyní můžeme podívat díky Hubbleovu dalekohledu a jeho přístrojům Wide Field Camera 3 a Advanced Camera for Surveys. Můžeme vidět, jak levá strana galaxie NGC 4485 vypadá ještě uspořádaně a dosud nese prvky spirální struktury, ale pravá strana, která byla nejvíce vystavena gravitaci větší galaxie, byla uvržena v chaos. 

 

Gravitační přetahování obou galaxií způsobilo, že plyn byl v mnoha oblastech stlačen do malého prostoru, což podnítilo vznik velkého množství nových hvězd a proto pravá část snímku na řadě míst silně září v červeném a modrém světle. Modře jsou znázorněny jasné a mladé hvězdy, zatímco červeně či růžově svítí mlhoviny, v nichž se další hvězdy teprve zrodí. 

 

Mohlo by se zdát, že pro samotné hvězdy v galaxii NGC 4485 to byla katastrofa, neboť nastalý chaos musela řada systémů odnést, nicméně se dozvídáme, že vzhledem k obrovským vzdálenostem mezi hvězdami je šance na srážku dvou systému téměř nulová, a to i při přímé kolizi dvou galaxií. Možná tak skončila NGC 4485 ve své dosavadní podobě, ale pro její samotné hvězdy to samo o sobě velký význam nemělo. Ale i zde platí, že když něco končí, jiné začíná, stejně jako když černé díry požírají okolní materiál a část z něj vyvrhují pryč, tím slouží jako motory rozvoje v jiných částech vesmíru. 

 

K celé věci zde totiž přispívá i to, že se rodí "modré" hvězdy, které jsou opravdu masivní a mají hmotnost 10 až 150 Sluncí. Kvůli tomu lze očekávat, že (z hlediska života hvězd) zakrátko spálí své zásoby pro fúzi, explodují v supernovy a vytvoří mnoho materiálu z těžkých prvků, kterým obohatí své okolí. 

 

Dle dosavadních poznatků přitom něčím podobným jako NGC 4485 projde za cca 4 miliardy let i naše Mléčná dráha. Ta má namířeno totiž přímo ke Galaxii v Andromedě, která je také mnohem větší a i tuto událost by Slunce mělo přežít. Nicméně už to pak stejně bude mít nahnuté, protože za další půl až miliardu let se má změnit v rudého obra, sežehnout či rovnou spoklnout Zemi a skončit jako bílý trpaslík. 

 

Zdroj: Astronomy