Je na čase změnit jednotky používané v astronomii?

Dnes se v astronomii běžně používají jednotky, které nemají nic společného se soustavou SI, což je třeba AU jako astronomická jednotka rovnající se střední vzdálenosti Země od Slunce (cca 150 milionů kilometrů) nebo světelné roky (necelých 10 bilionů kilometrů). A jak jsme právě učinili, i v odborných publikacích se dané jednotky nezřídka přepočítávají právě na jednotky ze soustavy SI a v tomto případě na metry. Jeden metr je přitom vyjádřitelný právě rychlostí světla ve vakuu, a sice jde o vzdálenost, kterou světlo urazí za zlomek 1/299.792.458 sekundy.

 

 

Keith Atkin, fyzik ve výslužbě z Univerzity v Sheffieldu, věří, že využití jednodušších a logičtějších jednotek by pomohlo jak samotné astronomii, tak výzkumu týkajícím se více vědních disciplín, který je propojuje právě s astronomií. Však se podívejme třeba na systém magnitud, čili hvězdných velikostí, který je pro laika obrácený. Jako nejjasnější body se na obloze jeví ty s nejnižší a co nejnižší, rovnou zápornou magnitudou, jako je Slunce s hodnotou -27. Jasné hvězdy se točí kolem magnitudy 0 plus/minus několik jednotek a pokud už má nějaký bod magnitudu nad 9, nelze jej rozeznat pouhým okem ani při ideálních pozorovacích podmínkách. 

 

Atkin dále mluví i o nejasných názvech ze světa astronomie, což jsou třeba planetární mlhoviny, jež nemají s planetami vůbec nic společného. Jde o kulové zářící obálky plynů objevující se kolem některých typů hvězd ke konci jejich života. Takové názvy vycházejí z historie astronomie a mohou být dány tím, že dříve byly takové jevy nepochopeny, nebo mylně vysvětleny. Zrovna planetární mlhoviny byly taky označeny kvůli svému kulovému tvaru. 

 

Co konkrétního nám tedy Keith Atkin navrhuje? To nejlépe ukáže následující obrázek.