Mars je definitivně seismicky aktivní, InSight detekoval 174 záchvěvů

Přistávací modul InSight tak dle dat z prvních 10 měsíců měření seismické aktivity potvrdil předpoklady o aktivitě Marsu, na což ostatně ukazují také některé geologické nálezy, jako je třeba ten následující. 

 

 

Obrázek ukazuje oblast Cerberus Fossae a byl vytvořen ze stereo snímků zachycených evropskou sondou Mars Express. Ukazuje zlomová trhlina, která obvykle vzniká právě vlivem seismických otřesů. V případě Cerberus Fossae se přitom tyto zlomy táhnou v délce stovek kilometrů skrz krátery i kopce a poblíž nich jsou relativně mladě vypadající vulkány a stopy po kutálejících se balvanech. 

 

Mezi detekované otřesy patří také dva pozoruhodně silné, které od sebe dělilo pouze osmdesát minut. První otřes dosáhl stupně 3 a druhý dokonce 4 na Richterově stupnici, což je na Mars velice silné. A právě dle analýzy zachycených dat se ukázalo, že otřesy se šířily z oblasti Cerberus Fossae, která je od InSight vzdálena přibližně 1600 km. Seismická aktivita Marsu tak předčí tu, která byla naměřena na našem Měsíci. 

 

 

Zemětřesení stupně 4 je u nás pokládáno za slabé, ovšem jde už o otřesy, které člověk bezpečně pocítí, ale škody obvykle netropí. Ostatně pocítit jde už zemětřesení stupně 3, pokud je jeho zdroj dostatečně blízko. Sue Smrekar z NASA JPL přitom mluví o důkazech, které vypovídají o tom, že v oblasti Cerberus Fossae během minulých 10 milionů let tekly potoky lávy a občas se objevila na povrchu i tekoucí voda. Tomu přitom zrovna neodpovídají zjednodušené modely, které sledují evoluci této planety z hlediska jejího vlastního tepla, neboť dle nich by Mars měl být v tak nedávné minulosti už moc chladný.

 

Seismická aktivita Marsu také připomíná tu, která probíhá na Zemi v oblastech mimo tektonické zlomy, čili třeba u nás. My jsme se přitom díky různě se šířícím otřesům a vlnám ovlivněným průchodem materiály s různou hustotou dozvěděli mnohé o vnitřku naší planety, přičemž díky InSight nyní máme možnost takto sledovat i Mars, ale o tom budou až pozdější studie. 

 

Vedle toho InSight přináší také další objevy, jako je třeba to zjištění, že lokální magnetické pole kolem něj je 10x silnější, než udávaly předpoklady založené na datech satelitů. Ukazuje to na magnetické horniny v dané oblasti. InSight bude zachytávat otřesy ještě alespoň další rok. 

 

 

Jak ovšem dopadl "krtek" HP3? Ten se nejdříve zasekl ve velice mělké hloubce, kdy byla jeho část ještě skryta v ochranném pouzdru a po několika pokusech o jeho zavrtání NASA zjistila, že dosáhne jen toho, aby sonda poskakovala v rozšiřující se jamce a nejevila ochotu se dostat pod povrch. Nyní to vypadá, že trpělivost už došla, a tak se NASA pokusí využít způsob, který dosud odmítala z obav před poškozením sondy. Využije robotickou ruku na InSight, která krtka seshora přitlačí, ovšem právě z horní části vychází plochý kabel a jeho přerušení se NASA obává. 

 

Zdroj: Astronomy