S větrnými elektrárnami se to myslí stále více a více vážně. Zejména na západním pobřeží Evropy by se měly stát významným zdrojem elektrické energie. Proti solárním elektrárnám mají trochu výhodu v mírnějších propadech výroby mezi létem a zimou, nicméně i tak je otázkou, jak se bude v budoucnu řešit vykrývání jejich nestabilní dodávky elektrické energie. Zajímavé to bude zejména u dalšího projektu Nao Victoria od IberBlue Wind, která má být s přehledem největší plovoucí větrnou elektrárnou na světě. Tento titul nedávno získala Hywind Tampen v Norsku s aktuálním instalovaným výkonem 60 MW, který v konečné fázi dosáhne 88 MW. Nao Victoria má být úplně jiný kalibr, její instalovaný výkon má totiž dosahovat 990 MW. To už je téměř na úrovni jednoho bloku jaderné elektrárny, jako je Temelín.
ilustrační foto, autor: Andy Dingley, CC BY-SA 3.0, přes Wikimedia Commons
Překvapivě se nebude ani skládat z nějak obrovského množství turbín. Těch má být 55 a trik spočívá v tom, že budou použity nejvýkonnější 18MW modely. Celkově má být elektrárna na ploše 307 km2 a vzdálena cca 25-40 km od pobřeží Malagy tak, aby elektrárna vizuálně moc nepřekážela na horizontu. Při svém výkonu by měla napájet 670 tisíc domácností ve Španělsku, ale další projekty společnosti počítají i se zásobováním Portugalska.
Otázkou je pochopitelně cena samotného řešení a srovnání např. s jadernou energií. Cena projektu a výstavbu by měla přesahovat 2,5 mld. EUR (61 mld. Kč). To je poloviční cena na instalovaný výkon vůči Hywind Tampen a uvážíme-li jaderné elektrárny budované na evropském území, cena 990 MW instalovaných v jádře by byla v dnešních částkách asi 175 mld. Kč (u budoucích projektů se dá čekat spíše tak k 250 mld. Kč). Takto jednoduché to ale není.
Jaderná elektrárna s takovým instalovaným výkonem by vyrobila asi 7,2 TWh energie ročně, zatímco u větrné elektrárny u španělského pobřeží se dá očekávat jen asi okolo 2 TWh za rok, což výrazně mění pohled na věc. Na zajištění výroby 1 TWh ročně to tak máme cca 24 mld. Kč u jádra, resp. 31 mld. Kč u větru, takže z tohoto pohledu jsou celkem srovnatelné. Jenže nám tu roste problém s dočasným ukládáním pro vykrývání nestabilních dodávek, což si vyžádá také investice. Pokud jde o životnost, u této větrné elektrárny se počítá s více než 25 lety. U jádra je to obvykle s modernizacemi mnohem více, nicméně se na druhou stranu nesmí zapomínat ani na to, že tyto modernizace také nejsou levné a vyjdou na několik desítek mld. Kč. Španělsko by chtělo mít do roku 2030 na svém pobřeží nové větrné elektrárny s celkovým výkonem dalších 3 GW.
