NASA posiluje své vesmírné komunikační kanály novým satelitem

Komunikace z vesmíru pochopitelně není tak jednoduchá, aby stačilo namířit na Zemi anténu a vyslat zprávu. Využívá se celá síť satelitů, která zaručí možnost zaslání dat na určité místo na Zemi, přičemž v případě NASA jde o flotilu Space Network, která byla zřízena už před mnoha lety jako první generace a později ji obohatila druhá generace. Jde tak o naprosto nezbytná zařízení, která si také zaslouží pozornost. 

 

 

Mluvíme konkrétně o Tracking and Data Relay Satellite (TDRS), mezi něž patří satelity první generace (1 až 7) a druhé generace (8 až 10). Z těchto satelitů jich je stále v provozu 7 a pohybují se na geosynchronních oběžných drahách, přičemž první TDRS startoval v roce 1983 a stejně jako všechny další satelity první generace jej vynesl raketoplán. Druhou generaci vypuštěnou na přelomu tisíciletí pak už vynášely rakety Atlas IIA. 

 

Nyní je tak na řadě třetí generace stavěná společností Boeing, která už měla na orbitě dva satelity (11 a 12), jež od roku 2013 vynáší rakety Atlas V 401. Nyní startoval na palubě stejné rakety TDRS-M, jenž bude po umístění na konečnou orbitu a zprovoznění přejmenován na TDRS-13. Do vesmíru byl vynesen 18. srpna a aktuálně by měl být na cestě na geosynchronní orbitu, čili do výšky 35800 kilometrů. Stejně jako předchozí dva je vybaven zařízením pro třípásmovou komunikaci (S-Band, Ku-Band, Ka-Band) a využit bude pro přenos dat z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a také z Hubbleova vesmírného dalekohledu. 

 

 

Nové satelity TDRS také využívají podobnou technologii, jakou známe z našich routerů. Jde o beamforming, čili tváření signálu pro jeho lepší šíření tam kde je jej třeba. Tyto satelity se tak snaží signál šířit tak, aby byl co nejsilnější na těch správných místech na zemi, kde jsou zřízeny komunikační stanice (Nové Mexiko či Guam). 

 

Z první generace satelitů TDRS zbyly funkční čtyři a zbylé dva už byly před několika lety stáhnuty z oběžné dráhy a poslány do atmosféry. A mimochodem, jeden satelit TDRS první generace měl na své palubě také raketoplán Challenger, když při svém startu explodoval. Z druhé generace jsou funkční všechny tři a pak tu tedy máme tři další ze třetí generace. 

 

NASA uvádí, že právě třetí generace TDRS bude zcela nezbytná pro budoucí mise pro průzkum vesmíru a i kdyby už nebyl vynesen žádný další, nový TDRS-M zajistí funkčnost celého systému alespoň do poloviny dvacátých let. Plánuje se ale ještě vynesení dalšího, a to TDRS-N, ze kterého se tak později stane TDRS-14. Celý TDRS by pak měl někdy v budoucnu nahradit zcela jiný a již komerční systém. 

Zdroj: Extremetech