NASA

Stejně tak, jak před pěti desítkami let přinesli Američané kousky Měsíce zpět na Zem, hodlají totéž provést s horninami z Marsu. Podíl na projektu by měla mít už nyní připravovaná mise Mars 2020.

Sonda Juno americké NASA odhalila další tajemství Jupiteru, a to konkrétně to, že nemá ostře ohraničený povrch jádra. To přineslo teorie spekulující o tom, jak k němu tato planeta mohla přijít. Máme tu tak další teorii o srážce v mladé Sluneční soustavě.

Po měsících zkoumání a objevování povrchu asteroidu Bennu vybral Národní úřad pro letectví a kosmonautiku čtyři potenciální stanoviště pro sběr vzorků z asteroidu. O to by se měla postarat sonda OSIRIS-REx. 

Horniny na Marsu a jejich uspořádání nám může říci mnoho o historii této sousední planety. Rover Curiosity přitom nyní na své cestě spatřil kus skály, který se NASA rozhodla prozkoumat podrobněji a měla k tomu důvod. 

Velké galaxie s aktivním jádrem jsou obvykle rozdělovány na dva typy, a sice Seyfertovy galaxie typu I a typu II. Astronomové ovšem už tři desetiletí připouštěli, že ve skutečnosti se takové galaxie vůbec neliší. 

Většinu z několika tisíc známých exoplanet pro nás objevil teleskop Kepler americké NASA. Jeho mise už sice dávno skončila, ovšem v obrovském množství dat je stále mnoho pokladů, jak se ukázalo i nyní. 

Pokud astronomové hledají známky mimozemského života rovnou v cizích hvězdných systémech, pátrají zpravidla po tzv. biosignaturách, jakož i po tom, zda má daný systém vůbec vhodnou hvězdu. V tom by jim měl pomoci projekt NASA SISTINE. 

Některé planety jsou kvůli svému blízkému oběhu kolem svých hvězd velice žhavé, že u nás k nim nelze hledat vůbec žádnou analogii. WASP-121b je i mezi nimi extrém a jak se ukazuje, z té se do vesmíru vytrácejí i těžké kovy. 

Na Twitteru se rozhořela diskuse, do níž přispěl také bývalý inženýr firmy United Launch Alliance (ULA). Dle něj stále vyvíjený systém SLS v jednu dobu soupeřil s konceptem tankování raket na oběžné dráze. 

Co by kamenem dohodil a zbytek doletěl warpem, tak blízko je nově objevená superzemě, kterou si může přičíst TESS, nástupce teleskopu Kepler. Jedná se o 31 světelných let vzdálenou planetu v systému GJ 357. 

NASA se připravuje na pilotovanou misi na Měsíc a soukromé společnosti vyvíjí nové kosmické technologie. NASA vybrala několik z těchto firem a navázala spolupráci ve vývoji určitých kosmických technologií, které mají pomoct udržet postavení USA v kosmu.

Sonda TESS pokračující v odkazu teleskopu Kepler funguje už celý rok. Během té doby našla mnoho kandidátů na exoplanety a dokonce i jednu exokometu. Nyní tu máme rovnou trojici exoplanet ve vzácném typu sluneční soustavy.

V Jet Propulsion Laboratory (JPL) americké NASA se postupně staví nový rover pro Mars, který přibližně za rok a půl doletí za nyní již osamělým Curiosity. Nyní už může máchat svou novou robotickou rukou, která byla otestována. 

Asteroid, který byl už pojmenován jako 2019 OK, se dokázal přiblížit téměř na nejkratší vzdálenost svého průletu kolem Země a až poté byl detekován. Nakonec tak pouze prosvištěl kolem na cestě vstříc Slunci.

InSight na Marsu už nějaký ten pátek pomocí přístroje SEIS naslouchá, zda nezaznamená projevy seismické aktivity. To se mu ostatně už povedlo a na základě toho mohli vědci na Zemi simulovat toto "marsotřesení".

Je pochopitelné, že americký prezident Richard Nixon měl připraven projev i pro případ, že by mise Apollo 11 nevyšla a Armstrong, Aldrin a Collins se už nevrátili domů. Tento projev sice naštěstí pronést nemusel, ale my si jej i tak můžeme přečíst. 

O terraformaci Marsu, čili jeho přeměnu v prostředí vhodné pro život toho bylo řečeno už dost a je zřejmé, že toto je skutečné sci-fi. Ovšem co kdyby nešlo o celý Mars, ale jen o jeho části oddělené od okolí? 

NASA si už na palubě Mezinárodní vesmírné stanice vyzkoušela, jak v prostředí mikrogravitace probíhá 3D tisk. Nyní chce tuto technologii využít k tomu, aby mohla tvořit rovnou celé satelity přímo na orbitě. Výhody jsou zřejmé.

NASA slaví 50 let od přistání prvních lidí na Měsíci, ovšem tomuto tématu se nechceme věnovat, neboť připomínky této události na nás prší ze všech stran. Podívejme se spíše na přítomnost a do budoucnosti, jako ji vidí šéf americké agentury.

Když se ve vesmíru najdou dvě černé díry nebo neutronové hvězdy, mohou splynout v jeden objekt a přitom vyslat do okolí i gravitační vlny, které už jsme schopni zachytit. Ale co když to jsou dvě supermasivní černé díry?

Sondy Voyager jsou na cestě už velice dlouho, ale díky svým zdrojům energie mohou stále ještě pracovat. Nicméně generované energie je čím dál méně, takže se tomu musí přizpůsobovat provoz. 

Občas se někdo pustí do projektu, z nějž nekouká žádný praktický užitek a žádný smysl krom toho ukázat, že to jde. Zrovna to můžeme vidět ve snaze nadšence Kena Shirriffa, který oživil stařičký naváděcí počítač z éry Apollo a rozjel na něm těžbu Bitcoinu.

Dnes se uvažuje spíše o možnostech těžby ve vesmíru, ale co kdyby se do celé Sluneční soustavy přesunul rovnou i průmysl? Ne nutně celý, ovšem je to zajímavá myšlenka a možný lék na všemožné ekologické problémy dneška. 

Vesmírná loď Orion nové generace má za sebou poslední hlavní letový test. Tentokráte šlo o vyzkoušení záchranného raketového systému, který by měl zachránit loď i s posádkou v případě nepodařeného startu.

Jako by si veškeré osazenstvo jen někam odskočilo, tak vypadá kontrolní středisko, respektive místnost Mission Operations Control Room 2, která byla používána v éře letů na Měsíc. NASA tuto místnost obnovila pro návštěvníky. 

Pokud jde o robotické mise NASA, oči se nyní upírají především k přípravám na vypuštění dalšího roveru na Mars. My se ale nyní podíváme na chystanou misi na Saturnův měsíc Titan, kde mají létat roboti Dragonfly. 

Vědci přišli se zajímavým modelem, který se týká toho, jak by lidstvo vybavené příslušnými technologiemi mohlo rozšiřovat po naší vlastní galaxii. Ukazuje se, že tento způsob je určen strukturou celé galaxie, což není zrovna překvapivé. 

Robot jménem Bumble, který je jedním z Astrobee od NASA, měl nedávno první možnost se sám proletět vesmírem a vypořádat se se stavem beztíže. Test robota proběhl na palubě Mezinárodní vesmírné stanice. 

Přítomnost metanu na Marsu je dosud jedna velká záhada, ačkoliv se už objevila možná vysvětlení, která se veskrze týkají geologických procesů. Existuje ale ještě otevřená možnost, že za to vše může život. Ano a nezapomeňte poslat své jméno na Mars.

Už příští rok bude startovat rover Mars 2020, který přistane v oblasti Jezero Crater a na planetě pak budou opět jezdit dva rovery poté, co byla letos za ukončenou prohlášena mise roveru Opportunity. Mars 2020 je aktuálně sestavován, takže jak to s ním vypadá?