Ne všechna jádra Ryzenů mohou dosáhnout maximálního turba, vadí to?

Nejvyšší frekvence procesorů daná turbem se obvykle týká jednoho či maximálně dvou jader. Při zatížení většího počtu jader najednou pak frekvence klesá a tak by se mohlo zdát, že je v podstatě úplně jedno, že některá z jader třeba ani nejsou schopna dosáhnout nejvyššího turba. Ale to je otázka, takže co nového se dozvídáme? 

 

 

Jsou tu informace předložené serverem Extremetech, dle nichž si uživatelé všímají, že jen některá jádra v procesorech Ryzen 3000 dosahují nejvyšších možných taktů. A tomu se ani nelze divit vzhledem k tomu, jak slabé jsou možnosti přetaktování těchto procesorů. AMD je prostě už tak dotlačilo k jejich limitům a dalo by se říci, že v řadě případů už v podstatě i za tyto limity.

 

Tuto skutečnost také dokládá Tom's Hardware díky svému vlastnímu zkoumání, které odhalilo, že v testovaném Ryzen 5 3600X bylo pouze jedno jádro schopno pracovat na nejvyšším taktu. Je tak zřejmé, že do prodeje může i takovýto kousek a že pak nelze v jeho případě počítat s reálnou možností přetaktování, tedy bez drastického zvýšení napájecího napětí. 

 

Dá se říci, že v běžném provozu to nemusí ničemu vadit, pokud bude plánovač procesů tak inteligentní (a to by měl už být), aby právě takovému jádru dal vždy na starost aktuálně nejnáročnější proces. V případě testu zmíněného procesoru to bylo jádro schopné dosáhnout taktu 4,35 GHz, zatímco ostatní mohla pracovat na taktu přinejlepším o 75 MHz nižším. 

 

Dříve jsme ale byli zvyklí na to, že maximálního taktu jsou schopna dosáhnout všechna jádra, ovšem to se nyní mění, jak jsou výrobci nuceni využívat schopností moderních výrobních procesů, které se z hlediska taktů už moc nezlepšují, zatímco cena za vytěžený 1 mm² plochy čipu prudce roste. 

 

 

Dříve jsme rovněž byli zvyklí, že pokud jsou veškerá jádra v procesorech schopna pracovat s rezervou na nejvyšším udávaném turbo taktu, budeme je moci při přetaktování všechna provozovat alespoň na stejně vysokém, nebo spíše na ještě o něco vyšším. To už v případě Ryzen 3000 v podstatě neplatí a nyní se ukazuje, proč tomu tak je. 

 

Ostatně inženýři AMD se na E3 2019 nechali slyšet, že od 7nm procesu prvně neočekávali vůbec žádné zlepšení frekvencí a nakonec byli rádi za to, co nyní mohou nabídnout, i když tu jsou daná omezení. Z toho navíc vyplývá, že už není jen dobrý nápad, aby byl plánovač v OS schopen využít ta nejvhodnější jádra procesoru. Stala se z toho nutnost a základní předpoklad toho, aby procesor byl schopen dosáhnout udávaného výkonu.

 

S ohledem na to ani není divu, že i Intel začal poskytovat jen vágní informace o tom, jaké jsou konfigurace turba v jeho procesorech. U starších generací procesorů bylo jasně dáno, že základní takt čtyřjádrového CPU je třeba 3,5 GHz a pak je tu turbo 1/2/2/4. To znamená násobky základní frekvence (100 MHz), které se přičítají k základnímu taktu dle počtu zatížených jader, takže se zatížením jednoho jádra by dané CPU mělo pracovat na 3,9 GHz a se všemi na 3,6 GHz. Pokud tu ale už máme běžně 10 a více jádrové procesory, jejichž kvalita není vždy srovnatelná, pak může Intel nebo AMD těžko zaručit, že všechny z nich dokáží pracovat třeba v konfiguraci turba 2/2/2/3/4/4/5/6/7/7. Není pak ani divu, že Intel už uvádí pouze základní takt, z nějž vychází TDP a dále turbo všech jader (all-core boost) a maximální turbo. 

 

Zkrátka a dobře se musíme připravit na to, že výrobci musí hledat skulinky, skrz něž ještě lze posunovat výkon vzhůru a udržovat příznivé ceny. V případě procesorů Ryzen 3000 je to probírané turbo a samotný fakt, že 7nm jsou pouze čiplety a zbytek procesoru je 14nm i za cenu toho, že se musí dohromady pouzdřit dva čipy na jednom CPU.