Po InSight mohou následovat balóny pro detekci "venušetřesení"

Dostat na Mars přistávací modul a provozovat jej na něm není v porovnání s Venuší a jejím pekelným klimatem velký problém. Bez výkonného chlazení a ochrany proti tlaku nemá sonda na povrchu Venuše šanci přežít, přičemž podmínky jsou až tak špatné, že NASA uvažuje o sestrojení čistě mechanické sondy. Například ruská Veněra 13 měl vydržet alespoň půl hodiny a i když nakonec fungovala celých 127 minut, není zrovna pravděpodobné, že by dokázala v tak krátké době zachytit chvění z nitra planety. Nicméně v atmosféře Venuše nějakých 50 kilometrů nad povrchem je to už jiné a přitom i v takové výšce by mohla zařízení umístěna v závěsu pod balónem sledovat vnitřní projevy planety. Jak to víme? 

 

Akorát před letošními Vánocemi byl v Mohavské poušti spuštěn experiment, který využil 50 tun výbušnin odpálených v hloubce 300 metrů. Výsledkem bylo uměle vyvolané zemětřešení magnitudy 3 až 4, které mělo vliv i na vzduch nad místem výbuchu a v prvé řadě to byl experiment, který ukázal schopnosti USA detekovat podzemní nukleární výbuchy. Jde tak jednoduše o sledování změn v tlaku atmosféry a potvrzeno bylo, že takové "atmosférické vibrace" mohou sledovat zařízení z vysoko letících balónů. 

 

 

Výzkumníci z NASA JPL v tom vidí možnost vyslat podobná zařízení k našemu nejbližšímu sousedu, planetě Venuše, již bychom si mohli vůbec poprvé přímo poslechnout a odhalit její další tajemství. Jistě by si to zasloužila i kvůli tomu, jak moc je v posledních desítkách let vedle Marsu opomíjena. To se ale může rychle změnit, však o Venuši mají zájem vedle Rusů také Indové. 

 

A jaká zařízení by dané balóny mohly nést? Ty testovací nad Mohavskou pouští měly celou sadu přístrojů, a to barometry, seismografy, vysoce citlivé akcelerometry, infrazvukové senzory a vysokorychlostní kamery. Leccos z toho by se tak mohlo uplatnit také v misi na Venuši, přičemž NASA může využít další zkušenosti ruského kosmického programu, a sice konkrétně misí Vega. 

 

V rámci Vega-1 a Vega-2 byly do atmosféry Venuše navedeny balóny, které se držely ve výšce nad 50 kilometrů a vydržely fungovat asi dva a půl dne. Zvládly by i delší dobu, ale došla energie v bateriích. Jak také dobře víme, atmosféra na Venuši je velice hustá a pokud bychom měli chodit po jejím povrchu, vystavili bychom se tlaku srovnatelném s pobytem 900 metrů pod mořskou hladinou na Zemi, takže v tak husté atmosféře bude o to snadnější detekovat otřesy planety i z výšky desítek kilometrů. Na základě předběžných kalkulací by to mělo být možné do magnitudy 2, což jsou otřesy, které člověk sám ani nezaznamená. 

 

Co tomu všemu tedy brání? Především jde o to, jak odfiltrovat možné projevy samotné atmosféry od opravdového "venušetřesení". Právě proto nejdříve proběhnou další balónové testy, a to nad Oklahomou, kde těžební činnost narušila podzemí a z toho často přichází menší otřesy. Systém tak bude moci být příslušně vyladěn, než se využije v ostré misi na Venuši. 

 

Zdroj: Astronomy