Potřebujeme Devátou planetu k vysvětlení neobvyklých oběžných drah?

Devátá planeta by měla obíhat Slunce daleko za Neptunem s dobou oběhu kolem 15 tisíc let a i když má jít o velký objekt s 10násobnou hmotností Země a 2 až 4x větším průměrem, její velká vzdálenost od Slunce ji měla zatím pro naše teleskopy zatím zneviditelnit. 

 

  

Pro srovnání, Neptun oběhne Slunce jednou za 165 let, takže není divu, že se počítá s oběžnou dráhou, která Planet 9 přivede v bodě přísluní na vzdálenost 200 AU od Slunce, což je téměř 7násobná vzdálenost Neptunu od Slunce. V bodě odsluní to pak může být dokonce až 1200 AU a je jasné, že v takové vzdálenosti by se jen slabě osvícená planeta hledala velice špatně. 

 

 

Devátá planeta se tak hledá už od roku 2014 a dosud jsme si četli o tom, že by tam někde opravdu měla být. Astronomové z University of Colorado Boulder si však myslí, že tato planeta není nutná k tomu, aby se vysvětlily neobvyklé oběžné dráhy některých transneptunických objektů, jako je třeba Sedna. Tyto objekty jsou považovány za oddělené, což znamená, že nemají silné gravitační vazby s Neptunem nebo jiným tělesem naší soustavy (až na Slunce). 

 

V nové práci se uvádí, že fyzický mechanismus, jenž toto oddělení způsobil, zůstává neznámý. Nicméně byl objeven jeden důležitý fenomén založený mimo jiné na precesi, čili na fyzikálním jevu způsobujícím změnu orientace rotační osy objektu působením vnějších sil. Tento jev dobře známe třeba ze sledování roztočené káči. Pokud její rotační osa není přesně kolmo, začne tvořit tzv. precesní kužel, čili prostě a jednoduše nám vrchol káči opisuje kruh.

 

Právě jev založený na precesi mezi transneptunickými tělesy (TNO) různých hmotností a dále na gravitačním působení skupin těles mohl způsobit, že postupem času se mnohé TNO staly oddělené. To tedy za předpokladu, že malé a rychle se pohybující TNO se shlukly a svou celkovou gravitací začaly působit na velké, ale pomaleji se pohybující objekty. Ty pak postupně přešly na nezvyklé vysoce eliptické dráhy. 

 

O takové teorii se uvažovalo už dříve, ale nebyla více prozkoumávána, protože modely sledující gravitační interakce stovek TNO během miliard let byly výpočetně velice náročné. Nyní už byly modely zpracovány, avšak ukázalo se, že i když na této teorii něco je, Devátá planeta na současný stav drah TNO sedí přeci jen lépe. Právě její působení by mohlo způsobit, proč jsou dráhy oddělených TNO natočeny stejně a také dosud nebylo pozorováno tolik malých TNO, jež by danou teorii podpořily. Nicméně na tom není nic divného, však i ty velké byly objeveny relativně nedávno. Sednu známe od roku 2003 a Eris, nejhmotnější trpasličí planeta v naší soustavě, byla objevena o dva roky později. 

 

Devátá planeta tak zůstává nejpříhodnějším vysvětlením, ale stále jen teoretickým. 

 

Zdroj: harvard.edu, Space.com