Australští astronomové urychlí hledání deváté planety
3.4.2017, Jan Vítek, aktualita
Devátá planeta, která by měla obíhat na vysoce eliptické dráze kolem Slunce, a to daleko za ostatními osmi planetami, astronomům stále uniká. Ovšem nemusela by na dlouho, neboť ji hledá mnoho astronomů, a ti nyní ohlásili pokrok ve svém snažení.
Skupina vědců z Australian National University ohlásila, že našla čtyři objekty v průběhu prohlížení snímků pořízených pomocí zařízení SkyMapper Southern Sky Survey. První dva jsou již známé planetky Chiron a Comacina, třetí je s vysokou pravděpodobností asteroid a v případě posledního si nejsou jisti.
odhadovaná dráha deváté planety
V minulém roce se ozval astronom Mike Brown a astrofyzik Konstantin Batygin z Caltechu, kteří ohlásili důkazy o velké deváté planetě obíhající velice daleko od Slunce na eliptické dráze, a to jednou za dlouhých 20.000 let. Ta má totiž svou gravitací působit na několik objektů v Kuiperově pásu.
Právě velká vzdálenost od Slunce je hlavní problém, který znesnadňuje nalezení této potenciální planety, a to i s využitím těch nejlepších dostupných teleskopů. Samotný Brown využívá teleskop Subaru patřící National Astronomical Observatory z Mauna Kea, ale uvědomuje si, že to je běh na dlouhou trať. Proto zveřejnil dosavadní závěry svých pozorování, aby přiměl ostatní astronomy ke spolupráci a na toto volání se ozvali i Australané. Právě díky nim může být pokryt i výhled z jižní zemské hemisféry, ale vedle toho je tu i na 60 tisíc spolupracujících lidí z řad amatérů. Oni samotní už stačil najít přes 4 miliony objektů a zatím se jen rozjíždějí.
A proč jsme vůbec zmiňovali ony čtyři nedávno nalezené objekty, když je vysoce nepravděpodobný, že ten zbývající dosud neidentifikovaný by mohl být 9. planeta? Jednak jde o to, že veřejný projekt pro hledání 9. planety byl nyní díky Australanům obohacen o data z SkyMapper Southern Sky Survey a pak jde i o ukázku toho, že metoda Australanů dokáže zachytit malé objekty obíhající daleko od Slunce. Předpokládá se totiž, že hledaná planeta není v periheliu či blízko něj, čili v místě dráhy nejblíže u Slunce, neboť to by se její gravitace projevila na telemetrii sondy Cassini. Spíše je tak zrovna v aféliu, což znamená, že je od nás daleko a především na ni dopadá méně slunečního světla, takže je i přes svou předpokládanou hmotnost deseti Zemí velmi mdlá, a to s předpokládanou magnitudou 22.
Pro srovnání, Slunce má magnitudu -27, Venuše -5 a i Pluto má 14. Brown přitom již prohlédl všechna místa předpokládané dráhy 9. planety hledaje objekty s magnitudou až 19, takže nyní je na čase hledat ještě slaběji svítící body. Astronomové se chtějí dostat právě až na magnitudu 22, a to pomocí techniky vrstvení, kdy se pořídí více snímků stejného místa, které se pak zkombinují do jednoho. Právě tato metoda by měla nakonec devátou planetu dostat z hypotéz do reálného světa, pokud tam někde skutečně je.
Brown a Batygin předpokládají, že bychom měli mít jasno už za několik málo let, co způsobuje takový rozruch mezi transneptunickými objekty. Nejlepší na tom pak je, že se do tohoto hledání může zapojit každý s využitím dat Sky Mapperu, a to s požehnáním původního týmu Planet Nine. Brown by sice velice rád našel devátou planetu osobně, ale zároveň říká, že ještě lepší příběh bude, když ji najde amatérský účastník tohoto programu.
Zdroj: Astronomy
odhadovaná dráha deváté planety
V minulém roce se ozval astronom Mike Brown a astrofyzik Konstantin Batygin z Caltechu, kteří ohlásili důkazy o velké deváté planetě obíhající velice daleko od Slunce na eliptické dráze, a to jednou za dlouhých 20.000 let. Ta má totiž svou gravitací působit na několik objektů v Kuiperově pásu.
Právě velká vzdálenost od Slunce je hlavní problém, který znesnadňuje nalezení této potenciální planety, a to i s využitím těch nejlepších dostupných teleskopů. Samotný Brown využívá teleskop Subaru patřící National Astronomical Observatory z Mauna Kea, ale uvědomuje si, že to je běh na dlouhou trať. Proto zveřejnil dosavadní závěry svých pozorování, aby přiměl ostatní astronomy ke spolupráci a na toto volání se ozvali i Australané. Právě díky nim může být pokryt i výhled z jižní zemské hemisféry, ale vedle toho je tu i na 60 tisíc spolupracujících lidí z řad amatérů. Oni samotní už stačil najít přes 4 miliony objektů a zatím se jen rozjíždějí.
A proč jsme vůbec zmiňovali ony čtyři nedávno nalezené objekty, když je vysoce nepravděpodobný, že ten zbývající dosud neidentifikovaný by mohl být 9. planeta? Jednak jde o to, že veřejný projekt pro hledání 9. planety byl nyní díky Australanům obohacen o data z SkyMapper Southern Sky Survey a pak jde i o ukázku toho, že metoda Australanů dokáže zachytit malé objekty obíhající daleko od Slunce. Předpokládá se totiž, že hledaná planeta není v periheliu či blízko něj, čili v místě dráhy nejblíže u Slunce, neboť to by se její gravitace projevila na telemetrii sondy Cassini. Spíše je tak zrovna v aféliu, což znamená, že je od nás daleko a především na ni dopadá méně slunečního světla, takže je i přes svou předpokládanou hmotnost deseti Zemí velmi mdlá, a to s předpokládanou magnitudou 22.
Pro srovnání, Slunce má magnitudu -27, Venuše -5 a i Pluto má 14. Brown přitom již prohlédl všechna místa předpokládané dráhy 9. planety hledaje objekty s magnitudou až 19, takže nyní je na čase hledat ještě slaběji svítící body. Astronomové se chtějí dostat právě až na magnitudu 22, a to pomocí techniky vrstvení, kdy se pořídí více snímků stejného místa, které se pak zkombinují do jednoho. Právě tato metoda by měla nakonec devátou planetu dostat z hypotéz do reálného světa, pokud tam někde skutečně je.
Brown a Batygin předpokládají, že bychom měli mít jasno už za několik málo let, co způsobuje takový rozruch mezi transneptunickými objekty. Nejlepší na tom pak je, že se do tohoto hledání může zapojit každý s využitím dat Sky Mapperu, a to s požehnáním původního týmu Planet Nine. Brown by sice velice rád našel devátou planetu osobně, ale zároveň říká, že ještě lepší příběh bude, když ji najde amatérský účastník tohoto programu.
Zdroj: Astronomy
