Power Ark 100: baterkový tanker na převážení energie v akumulátorech s 240 MWh
2.6.2023, Milan Šurkala, aktualita
Některé nápady spojené s obnovitelnými zdroji energie rozhodně vzbudí mnoho otázek, zda to má smysl. Jedním z nich je baterkový tanker Power Ark 100, který má převážet elektrickou energii v lithiových akumulátorech.
Co si myslíte o projektu baterkového tankeru Power Ark 100?
V anketě šlo hlasovat od 2.6.2023 do 2.7.2023. Počet hlasujících: 25
Skvělý nápad12 %
Má to něco do sebe, ale zázrak se nekoná8 %
"Ekologický" nesmysl80 %
S námořní dopravou elektrické energie pomocí lodí v nabitých akumulátorech se nesetkáváme poprvé. Něco podobného nedávno představila společnost SolarDuck, přičemž by mělo jít o projekt na pobřeží Japonska. Také společnost PowerX, o které si budeme povídat dnes, chce v japonských vodách spustit dopravu elektrické energie loděmi na elektrický pohon, které budou převážet energii v akumulátorech. Vkrádá se však tatáž otázka jako u SolarDucku. Není výhodnější přenášet energii pomocí podmořských kabelů s minimálními ztrátami, než absolvovat několikanásobné kolečko přes baterie? Společnost to odůvodňuje tím, že zejména v Japonsku jsou podmořské kabely problémem kvůli častým zemětřesením a hlubokým okolním mořím. Jejich údržba se tak prodražuje a případné odstávky jsou delší než obvykle.
A co to tedy vymysleli? Do roku 2025 by měla být postavena první loď Power Ark 100 (Battery Tanker X) pro ověření konceptu. Ta bude mít ještě relativně tradiční design. Loď má mít délku 140 metrů, šířku 18,6 metru a hloubka ponoru bude 6 metrů. Její akční rádius bude 300 km a pro převážení energie tu bude 96 akumulátorů typu LFP schopných uložit celkově 240 MWh energie (to je zhruba energie na provoz 80 elektromobilů po celý rok, případně třeba 20-40 tisíc domácností na jeden den). Tyto baterie mají výhodu ve vysoké bezpečnosti (oproti NCM jsou výrazně odolnější vůči požáru), mají také velmi vysokou životnost a hovoří se zde o 6000 nabíjecích cyklech. Na druhou stranu mají nízkou energetickou hustotu (hodně váží vzhledem k tomu, kolik energie se do nich vejde, v tomto jsou NCM o polovinu lepší).
Zatímco v případě SolarDucku se v místě elektrárny nabíjel akumulátor, který se pak dopravil na souš a tam se pak postupně vybíjel podle aktuální zátěže, zde se bude nabíjet celá loď s akumulátory. Alespoň tak to vyznívá ze stránek společnosti. To přináší další otázky. Nabíjení a vybití lodě má trvat 3 hodiny, to ale současně nejspíš znamená, že se energie bude muset dočasně uchovávat v místě výroby, než jí bude nabita loď, a stejně tak se bude muset uchovávat v místě spotřeby, která nemusí odpovídat rychlosti vybíjení lodě. To nám pravděpodobně do celého systému zanáší hned troje nabíjení akumulátorů. Elektrárna nabije akumulátor (1), z tohoto akumulátoru (1) se nabijí akumulátory v lodi (2), energie se převeze do místa spotřeby, kde se lodní akumulátory (2) vybijí a nabijí touto energií akumulátory (3) v oblasti spotřeby, odkud se pak bude distribuovat dle požadavků.
O těchto extra akumulátorech sice PowerX nic nepíše, ale bez nějakých bufferů si moc neumím představit, jak by to mohlo fungovat. Ledaže by loď čekala v obou přístavech prostě tak dlouho, než by se dle aktuálních podmínek nabila a vybila (tedy klidně i násobně déle než ony 3 hodiny). Je jasné, že trojité kolečko nabíjení by i přesto, že je RTE lithiových článků velmi vysoké, docela snížilo účinnost.
Tyto přenosy by mohly fungovat z jedné pevniny na druhou, přičemž tou druhou může (ale nemusí) být třeba ostrov. Také by to mělo umožnit přenos energie např. z offshore větrných elektráren na souš. Využití by tu mohly najít elektrické sítě po vyřazených uhelných nebo jaderných elektrárnách. Ze začátku se nepočítá s tím, že by se takto přepravovala energie na velké vzdálenosti. Pro rok 2030 se za smysluplnou vzdálenost bude považovat asi jen 175 km, o deset let později by to mohl být zhruba dvojnásobek. Jedním z případů užití je např. přenos energie mezi Hokkaidem a Aomorim v Japonsku, což je 100km vzdálenost, a mohlo by se ročně převézt 4190 GWh energie. Své využití by to mohlo najít např. na Havajských ostrovech, v Indonésii nebo Filipínách.
Jak vidíme, je tu několik otázek k zamyšlení, a zdaleka ještě nekončíme. Cena je dalším otazníkem. Podle PowerX by převoz jedné kWh měl vyjít na 0,17 USD v případě Japonska, přičemž dnešní cena elektřiny pro domácnosti v Japonsku činí 0,25 USD a pro průmysl pak 0,21 USD. Levné to tedy nebude. Firma nicméně počítá s tím, že postupně se bude snižovat jak cena akumulátorů (cca 60 USD za kWh v roce 2035), současně se má zvyšovat energetická hustota akumulátorů, což by mělo ekonomickou stránku postupně vylepšovat (převeze se více energie najednou v levnějších akumulátorech).
První loď má být dokončena v roce 2025, vyplout by měla v roce 2026. Pokud se osvědčí, měla by vzniknout už designově zajímavější varianta Power Ark 100 pokrytá solárními panely (viz obrázek výše). Také by mohly vzniknout mnohem větší lodě, které by mohly převézt najednou až 2 GWh energie. Myslíte si, že jde o dobrý nápad, nebo jde o další "ekologický" nesmysl?
Zdroj: power-x.jp