Proč je severní a jižní polární záře odlišná? Jde o směr slunečního větru

Barevná záře u severního či jižního pólu vzniká prostě a jednoduše interakcí nabitých částic putujících od Slunce, které přitahuje magnetické pole Země až do atmosféry, s níž tyto částice pak reagují a my se můžeme koukat na pěkná "tančící světla". Vše o auroře ale tak prosté a jednoduché není, a to třeba to, jak je možné, že lidé na odpovídajících místech na severní a jižní polokouli nevidí zrcadlově to samé, jak vědci roky předpokládali. Aurora borealis a aurora australis se zkrátka vzájemně nezrcadlí, což už víme, ale příčina byla neznámá. Na tuto otázku se zaměřili vědci z norské univerzity v Bergenu.

 

 

Šlo by předpokládat, že Země má víceméně uniformní magnetické pole se symetrickými siločárami, ovšem co naopak tak pěkně uniformní a uspořádané není, je příval částic ve formě slunečního větru. 

 

 magnetické pole Země a jeho interakce se slunečním větrem

 

Sluneční vítr přitom na magnetické pole tlačí a ohýbá je, takže důsledkem je dlouhý ocas siločár táhnoucí se daleko za Zemi směrem od Slunce. Pak je tu hluché místo mezi siločárami, které se ohýbají směrem ke Slunci a mezi těmi, které už se ohýbají na druhou stranu a právě skrz to mohou nabité částice proudit až do zemské atmosféry.  

 

Nejsložitější na tom všem je pochopit onen neviditelný magnetický tanec, který už jsme měli díky raketám dávno možnost přímo měřit, ovšem stále to není jednoduché a vědci se z velké části spoléhají na modely. Proč tedy není severní a jižní záře stejná nebo alespoň podobná? Jak by se dalo z toho všeho vytušit, mohou za to změny v přívalu slunečního větru, ale ne co se týče intenzity, ale směru, odkud přichází. Právě ten není vždy stejný a je ovlivňován rotací Slunce i Země. To pak logicky deformuje magnetické pole do různých tvarů a pak je i jasné, že nabité částice vstupují do atmosféry na odlišných místech, takže i výsledná záře si na severu a jihu neodpovídá. 

 

 

Nicméně tato deformace magnetického pole je pouze dočasná a když sluneční vítr poleví, to se zase postupně dostane do svého původního tvaru. Je jen dobře, že se vědci snaží lépe pochopit tyto mechanismy a že se jim to daří, protože pro moderní civilizaci jsou solární bouře jedno z nejvíce reálných ohrožení, které nám vesmír může připravit. Každou chvíli může přijít sluneční bouře, která vyřadí z provozu podstatné části elektrických rozvodných sítí a především těžko nahraditelných transformátorů nehledě na citlivou elektroniku. Pak je důležité vědět, co nás jak a kde může zasáhnout. 

 

Zdroj: Astronomy