Proudy rádiového záření z naší supermasivní černé díry mohou mířit přímo na Zemi

Sagittarius A* (Sgr A*) je cílem pozorování už pěknou řádku let a nyní se ukazuje, že jeden velice důležitý detail mohl astronomům dosud unikat. Budeme se bavit o práci astronomů z Institutu Maxe Plancka, kteří využili pole celkem 13 rádiových teleskopů a své závěry zveřejnili v The Astrophysical Journal. 

 

 

Po zaměření středu galaxie bylo nejdříve třeba odstranit šum, a to v tomto případě v podobě rozptýlených vln, aby se ukázalo, že mocné proudy rádiových vln vychází jen z velice malé oblasti, která by navíc mohla být namířena v současné době přímo na Zemi. 

 

Na doprovodném obrázku můžete vidět jednak dvě simulace Sagittaria A* umístěné nahoře, které pak lze porovnat s opravdovými snímky dole. Vlevo pak máme už odstraněné rozptýlené vlny a je patrné, že jistá podoba mezi simulací a opravdovými snímky tu je. 

 

 

A co na snímcích vůbec vidíme? Je to doprovodný jev krmící se supermasivní černé díry, která k sobě přitahuje hmotu. Tu především absorbuje, ale část unikne v podobě proudů doprovázených silnými rádiovými vlnami. Tyto není problém pozorovat, ale potíž je ta, že je ovlivňuje záření hvězd nacházejících se mezi námi a SgrA*, které je rozptyluje a my nemůžeme snadno pozorovat to, co z černé díry opravdu vychází. 

 

Astronomové ale rozptýlené záření odfiltrovali pomocí techniky radiointerferometrie z velmi dlouhých základen (VLBI), která právě zahrnuje kombinaci více teleskopů pro efektivní vytvoření jednoho velkého. Zjistili přitom, že zdroj je tvarově velice symetrický, takže pokud by to měl být proud, my bychom se logicky měli akorát nacházet v poloze, kdy ten míří přesně na nás. A z jak malého prostoru vychází? Pokud jde o úhel, pak to je pouze zlomek 1/300.000.000 jednoho stupně. 

 

Pravděpodobně to tak znamená, že máme přímý výhled na jednu ze základních charakteristik černých děr, a to zrovna v případě té největší a zároveň nejbližší. Žádné nebezpečí to samozřejmě nepředstavuje, protože pozorujeme pouze zdroj rádiových vln a samotné urychlené částice se pohybují výrazně pomaleji a především jde o střed galaxie vzdálený nějakých 26 tisíc světelných let. 

 

Zdroj: Astronomy