Raketa NASA pomůže s hledáním znaků mimozemského života

Dalo by se říci, že první na řadě je hvězda, která by měla umožnit vývoj života ve své blízkosti. Je přitom logické, že astronomové uvažují především o životě, který má stejný základ jako ten náš a v takovém případě vyžaduje i podobné či ideálně stejné prostředí. Každý může namítnout, že život by teoreticky mohl být založen třeba na křemíku či jiných prvcích, ale nemá smysl po takovém pátrat, když nemáme důkaz o tom, že by takový existoval.

 

 

Astronomové tak nebudou při hledání života sledovat systémy s vyhaslými hvězdami a naopak se zaměří spíše na hvězdy hlavní posloupnosti a na planety, které se pohybují v tzv. obyvatelném pásu, kde existuje možnost, že na nich bude existovat voda v tekutém stavu. Pak už nastupují tzv. biosignatury, což si na rozdíl od představ autorů sci-fi filmů můžeme představit mnohem jednodušeji, s ohledem na to, co umožní aktuální technika. Může jít prostě o detekci kyslíku v atmosféře exoplanety, ostatně právě kyslík je v případě Země její nejsilnější biosignatura přítomnosti života. Ostatně nárůst kyslíku v atmosféře je asi ta největší změna, jakou Země prodělala v posledních třech a půl miliardách let. 

 

Případně může jít o biosignaturu spojenou s již vyspělou formou života, která využívá bezdrátové přenosy dat, a může tak vysílat třeba v rádiovém spektru, což má na starost především projekt SETI. 

 

Biosignatury ale samozřejmě nemusí neomylně ukazovat na přítomnost života, což platí třeba právě pro kyslík, který může vznikat různými způsoby, nebo prostě může jít o prvek, který daná planeta obsahuje už od svého vzniku a případně v nevhodné molekulární podobě. Právě s tím je nízkonákladový spojen projekt SISTINE americké NASA, který využije malou suborbitální raketu, která se jen krátce podívá nad hranici vesmíru a zase spadne zpět. 

 

SISTINE má za úkol otestovat nové způsoby, jakými by se daly sledovat hvězdy s jejich exoplanetami a přitom odfiltrovat falešné biosignatury. Zařízení na raketě bude konkrétně určeno k pořízení přesných spekter vybraných hvězd se zvláštním zaměřením na ultrafialovou složku. Tu bude moci raketa sledovat v takovém detailu, kterého ostatní vesmírné teleskopy nejsou schopny docílit. 

 

Právě určitá složka ultrafialového záření může zasažením molekuly oxidu uhličitého zanechat na místě uhlík a molekulární kyslík nebo umí vodní páru rozložit na vodík a kyslík, který se pak může rekombinovat opět v molekulární kyslík, který je jinak ve vesmíru velice vzácný a dal by se pokládat za silnou známku toho, že na daném místě může existovat život. 

 

SISTINE je tak o tom, jak při sledování cizích světů odfiltrovat falešné biosignatury, přičemž první raketa v rámci projektu startovala už tento týden v pondělí a další má letět v příštím roce. A jaké hvězdy mají možnost zaplnit své planety molekulárním kyslíkem pomocí ultrafialového záření? Jsou to právě malé ale divocí červení trpaslíci, u nichž se nachází hodně planet potenciálně vhodných pro život. Není tak divu, že příští raketa se zaměří na systém Rigel Kentaurus (Alfa Centauri), kde máme červeného trpaslíka Proxima Centauri s dobře známou exoplanetou. 

 

Zdroj: Astronomy