Supererupce: reálná hrozba i od našeho Slunce?

Čas od času zasáhne Zemi sluneční erupce, ovšem magnetické pole si s ní většinou dokáže poradit a my se můžeme pouze pokochat pohledem na polární záře. Astronomové ale mohou pozorovat daleko silnější erupce na cizích hvězdách, které jsou třeba tisíckrát silnější než ty, které naše hvězda běžně předvádí. V tomto roce ale uviděli i jednu, která byla desetmiliardkrát silnější, takže se nedá mluvit už o ničem jiném než o supererupci. Nicméně až tak silné by nám od Slunce opravdu hrozit neměly. 

 

 

 

Takové silné projevy aktivity ukazují zpravidla mladé hvězdy a spojeny jsou také s typem červených trpaslíků, což jsou sice malé a slabě zářící hvězdy, které však mají o to silnější erupce. Obecně se má za to, že vedle červeného trpaslíka může v obyvatelném pásu jen těžko existovat planeta, na níž by se mohl udržet takový život, jaký známe. Erupce totiž mají v moci takovou planetu zakrátko rovnou sterilizovat a zabránit vytvoření atmosféry. 

 

Nyní tu máme výzkum prezentovaný na 234. setkání Americké astronomické společnosti, dle nějž nás může supererupcí zhruba 100x silnější oproti normální erupci překvapit i naše Slunce, které nepatří mezi červené trpaslíky a ani mladé hvězdy. Evidentně se takové nemohou tvořit často, ale jednou za tisíc až dva tisíce let. Dalo by se namítnout, že i když to vypadá jako až nepříjemně častý výskyt, taková erupce musí být rovněž namířena na nás, abychom se jí mohli zabývat jako hrozbou. Nicméně z takových supererupcí může dle vedoucího studie Zemi zasáhnout 30 až 50 procent. 

 

Yuta Notsu tak tvrdí, že reálné ohrožení ze strany Slunce a jeho supererupcí přichází v průměru jednou za 10.000 let, přičemž na jednu takovou by už měl být čas. Notsu uvádí: "existuje možnost, že nás taková událost čeká zhruba v příštích sto letech". Tady se pochopitelně trošku brnká na strunu strachu, ostatně Slunce bude těžko se železnou pravidelností vysílat supererupce zrovna směrem k Zemi, takže zde můžeme uvažovat spíše o pravděpodobnosti než o něčem, co je nevyhnutelné. 

 

Na čem je ale Notsuova studie založena? Na datech z vesmírného teleskopu Kepler, který primárně hledal exoplanety pomocí tranzitivní metody a byl v tom velice úspěšný. Pracuje se tu se vzorkem nějakých 90 tisíc hvězd podobných právě Slunci (žlutí trpaslíci) a mezi nimi výzkumníci za několik let, po něž Kepler pracoval, identifikovali přes 1000 supererupcí od asi 300 hvězd. 

 

Pak je tu ale ještě otázka rotace hvězd, což byl zase úkol pro sledování evropským satelitem Gaia. Pokud se některá hvězda točí rychleji, dejme tomu jednou za deset a méně dní, může tvořit i 20x silnější erupce než pomaleji rotující hvězda. Mezi ty naštěstí patří i Slunce, které se kolem osy otočí jednou za 25 dní, nicméně i takové mohou dle pozorování tvořit velice silné erupce. Pro samotný život na Zemi nepředstavují ohrožení, ale mohou způsobit nedozírné škody na satelitech a elektrických rozvodech, které by se mohly napravovat dlouhé měsíce se všemi souvisejícími ekonomickými důsledky. Ale o tom už se dávno ví, stejně jako o potřebě včasného varování nebo záložních systémů. Ostatně varování jsme už dostali v předminulém století (Carringtonská událost), ovšem tehdy to odnesly pouze telegrafy.

 

Zdroj: Astronomy