Ultima Thule je dle detailnějších fotografií vesmírný sněhulák

Ultima Thule už tak může být označena za kontaktní binární těleso (contact binary) a nyní se už mohou v NASA soustředit na to, jak pomocí zpět zaslaných dat více poodhalit tajemství vzniku Sluneční soustavy. Je třeba přitom předem poznamenat, že následující fotografie stále nebyly pořízeny z nejbližší vzdálenosti při přiblížení. Dříve ukázaný rozmazaný snímek byl vyfocen asi z půl milionu kilometrů od Ultima Thule a ten dnešní ze zbývajících 27.000 kilometrů, které pak sonda urazila během cca půl hodiny. 

 

snímek z Long-Range Reconnaissance Imager (LORRI) ze vzdálenosti 28 tisíc kilometrů, rozlišení 140 m na pixel 

 

Povahu a tvar tělesa ale můžeme určit už z těchto snímků, takže jde o kontaktní těleso dlouhé 31 kilometrů, jehož větší část si v NASA pojmenovali Ultima (průměr 19 km) a menší pak Thule (průměr 14 km). 

 

New Horizons vytvořila svým způsobem rekord jako sonda, která si doletěla k tak malému tělesu při tak vysoké rychlosti (58 tisíc km/h) a tak daleko od Země. Dosáhla tím nového milníku ve vesmírné navigaci.

 

první barevný snímek ze vzdálenosti 137 tisíc kilometrů (vpravo) - kombinace snímku z LORRI (nalevo) a spektra z Multispectral Visible Imaging Camera (MVIC) 

 

Co se týče samotného Ultima Thule, pak toto těleso se dle NASA vytvořilo ze dvou menších pravděpodobně v době, kdy naše Sluneční soustava měla za sebou jen procento dosavadního života. Čili pokud má být stará 4,6 miliard let, mohlo to být 50 milionů let po jejím vzniku. Ale to je samozřejmě pouze rámcový odhad. Dle propočtů je ale víceméně jasné, že kolize obou těles nebyla prudká a že ty se k sobě přiblížily velice pomalu, což bylo ilustrováno jako "ťukanec" dvou automobilů. 

 

Dle NASA tak vidíme zachovalou ukázku z doby, kdy se teprve formovaly planety a takto nějak mohl vypadat i zárodek, či spíše jeden ze zárodků Země. Čili studiem Ultima Thule se bude zkoumat i proces tvoření planet, a to ještě nějakou dobu zabere, neboť data z New Horizons budou zasílána během příštích měsíců a my se můžeme těšit na fotografie z maximálního přiblížení (3500 km) a snad i na nové objevy. 

 

z mračna malých ledových částí se zformovala dvě tělesa, která se nakonec pomalu srazila

 

New Horizons byla v roce 2007 schopna zasílat data rychlostí 38 kb/s (viz NASA - pdf), ale to prolétala teprve kolem Jupiteru. Od Pluta už to bylo jen 600 až 1200 b/s, takže od Ultima Thule to může být pouze horší, a to se bude sonda postupně více a více vzdalovat, zatímco má za úkol poslat zpět nějakých 50 Gb dat. Když si vezmeme, že sonda bude teoreticky udržovat spojení s propustností 1000 b/s, pak veškerá data by mohla být doma nejdříve za dva roky s tím, že ta nejdůležitější budou mít prioritu. Ostatně stáhnutí dat po průletu kolem Pluta zabralo 15 měsíců.