NASA tak dává na vědomí, že James Webb Space Telescope už má plně vyladěnou optiku a je tak konečně potvrzeno, že ta dokáže zajistit ostrý a čistý obraz. Nyní už tak může přijít na řadu postupné uvádění jednotlivých přístrojů do provozu. Jde tak o MIRI (Mid-Infrared Instrument), NIRCam, Fine Guidance Sensor (FGS) a Near-Infrared Slitless Spectrograph (NIRISS) pro pořizování snímků v různých vlnových délkách a pak je tu ještě spektrograf NIRSPEC. Ten ale také umí pro účely kalibrace a nalezení cílů pro sledování pořizovat celé snímky.
Nyní tak už přichází další a poslední fáze zprovozňování Webbova dalekohledu, a sice "science instrument commissioning". Ta ovšem bohužel potrvá přibližně dva měsíce, takže stále platí, že Webb bude skutečně funkční až od začátku léta.
NASA i ve své nové zprávě tvrdí, že optika Webbu je nakonec lepší, než jak si ji představovali i ti největší optimisté. Dozvídáme se také, že kvalita obrazu zaostřeného do senzorů jednotlivých přístrojů odpovídá fyzickým možnostem teleskopu dané velikosti. Jinými slovy, lepší už to být nemůže. To je důležitá informace i vzhledem k tomu, že v případě Hubbleova dalekohledu se optika zrovna nepovedla a nakonec musely být Hubbleu "nasazeny brýle", čili korekční optický mezičlánek, což zajistila raketoplánová mise. K Webbu by si ale nikdo jen tak zaletět nemohl a nejde přitom o to, že NASA už nedisponuje raketoplány, ale o to, že se tento teleskop pohybuje více než 4x dál od Země než Měsíc.
Webb přitom už nyní ukazuje snímky, kde se to jen hemží objekty, přičemž v tu máme především hvězdy patřící do Velkého Magellanova oblaku, blízké trpasličí galaxie, ovšem pak tyto snímky plní i všudypřítomné galaxie. Ty jsou slovy Scotta Actona z Ball Aerospace, který měl na starosti ladění optiky Webbu, zkrátka všude.
Přístroj MIRI se tu zaměřil konkrétně na IR záření přicházející z mezihvězdných mračen.
NASA tak bude nyní postupně s přispěním specialistů zprovozňovat čtyři hlavní přístroje na palubě Webbu, což si vyžádá svůj čas, neboť tyto přístroje mají vlastní optickou výbavu, masky a filtry, takže je třeba všechno pečlivě vyzkoušet v různých kombinacích.
Krom toho bude NASA ještě natáčením teleskopu na různé cíle testovat tepelnou stabilitu s ohledem na to, jak se bude měnit pozice slunečního štítu. Průběžně se pak bude monitorovat, zda tyto akce neovlivnily optický systém a případně se přistoupí ke korekcím.
