Na co se zaměří JWST, až začne fungovat? Lákavý je mladý systém Beta Pictoris

James Webb Space Telescope (JWST, Webb) má před sebou ještě pár testů, ovšem dá se říci, že už se čeká spíše na start a další problémy týkající se samotného dalekohledu by už neměly nastat. Astronomové se už mohou těšit na první výsledky, mezi něž budou (doufejme) patřit i snímky systému Beta Pictoris, které mohou mnohé napovědět o tom, jak se utváří hvězdné soustavy. Ta naše už je tu několik miliard let, ale Beta Pictoris je hvězda stará jen cca 20 milionů let, čili je to ještě novorozeně, kolem kterého však už zřejmě krouží řada těles a alespoň dvě z nich by měly být planety mnohem masivnější než náš Jupiter. 

 

Systém Beta Pictoris ve viditelném spektru - vidíme zde především prach a plyny 

 

Přibližně 63 sv. let vzdálený systém Beta Pictoris bude sledován v rámci třech kampaní. První se zaměří na disk materiálu okolo hvězdy, jejíž světlo tak bude pro tyto účely zastíněno koronografem a dvě zbývající se budou týkat spektrální analýzy prvků, které se v daném systému nacházejí. 

 

Beta Pictoris je ostatně už dlouho sledovaný systém, a to již od 80. let. Z rádiového, infračerveného a samozřejmě i viditelného spektra tak máme už slušný přehled o tom, co se v tomto systému nachází. Základem je samotná Beta Pictoris, hvězda zhruba dvakrát masivnější oproti Slunci. Pak jsou známy dvě výše zmíněné planety a je to také první systém, kde byly potvrzeny první známé exokomety, čili komety v cizích systémech. Právě sledováním vnějších částí Beta Pictoris by se dalo zjistit mnohé, co probíhalo a probíhá i na okraji Sluneční soustavy.

 

Půjde zvláště o pás těles za drahami velkých planet, kde se má nacházet velké množství neustále se srážejících těles, ale otázka je, jak to skutečně probíhá, zda je tu nějaká nápadná shoda s naším systémem a zda se prach a voda z vnějšího pásu může dostat ke středu soustavy. Výzkumníkům tu tak evidentně jde o to, zda takto nemohou vznikat menší planety jako Země, Mars a Venuše a jak vůbec velké planety ovlivňují pohyb oblaků prachu a plynu.

 

Sledováním toho, jakým způsobem prach ovlivňuje světlo hvězdy, čili jak je rozptyluje či absorbuje, což umožní zjistit i jeho složení. Dále tu jsou zárodky planet, které ani Webb nebude moci pozorovat přímo, ale měl by stačit na detekování jejich kolizí a pozůstatků po nich, což umožní zjistit třeba to, zda jsou bohaté na vodu jako komety nebo o jak prudké kolize jde. Zvláště zajímavý je pro astronomy také obrovský mrak tvořený oxidem uhelnatým, který se nachází na okraji soustavy, má asymetrický tvar a existuje více teorií o jeho vzniku, jako je právě kolize velkých těles plných ledu. 

 

Právě Webb se pro pozorování Beta Pictoris hodí velice dobře kvůli své důležité vlastnosti, schopnosti pozorovat především v infračerveném spektru. Právě infračervené záření dokáže projít mračny prachu a plynů, která nám ve viditelném spektru neumožní nahlédnout dovnitř. A samozřejmě je tu i ten fakt, že Webb bude schován daleko za Zemí chráněn vlastním tepelným štítem, takže se nebude muset potýkat s rušením, tedy pokud bude štít opravdu účinný. NASA má také stále na stránkách uvedeno, že se počítá s jeho startem v tomto roce.