Astronomové našli známky černočerné planety

Horké Jupitery pro astronomy představovaly velkou záhadu a přinesly překvapivé rozuzlení. Tyto obrovské planety tvořené plynem obíhají velice blízko kolem svých hvězd a když jsme je začali nacházet, mělo se za to, že jde spíše o vesmírné anomálie, které se ve větší míře objevují jen proto, že je lze relativně snadno najít právě díky jejich velikosti a krátké vzdálenosti od jejich slunce. Nyní už ale máme tisíce potvrzených exoplanet a ukazuje se, že horké Jupitery jsou naopak celkem běžné a také jsou nezřídka podivné různými způsoby. 

 

 

Nyní nám jde konkrétně o WASP-12b, která má mít nejčernější povrch ze všech známých planet, který pohlcuje 94 procent viditelného světla. Jde o slušné procento, i když ve srovnání s novým materiálem Vantablack z vertikálně umístěných uhlíkových nanotrubiček neobstojí, neboť ten dokáže pohltit 99,965 procent dopadajícího světla. To je ale výsledek lidského zkoumání a snahy, ne o hříčku přírody jako WASP-12b. 

 

Tato planeta je přitom opravdu blízko u svého slunce, které oběhne jednou za našich 1,09 dne. Nachází se také v ternárním hvězdném systému, v němž je jeden žlutý trpaslík podobný našemu Slunci (i když je 1,57x větší) a navíc dva červení trpaslíci o hmotnosti 37 a 38 procent Slunce. Planeta WASP-12b má být dle zjištění astronomů kvůli své poloze a velice rapidní rychlosti oběhu protáhnutá do tvaru vejce a je velice pravděpodobné, že v příštích deseti miliónech let bude roztrhána na kusy. 

 

Další zkoumání systému odhalila, že atmosféra WASP-12b dosahuje teplot až 4600 °F (cca 2500 °C), což znamená, že na osvětlené části planety nemohou vznikat žádné mraky, a světlo proto proniká hluboko do atmosféry, kde je pohlcováno. Na opačné straně planety mají panovat teploty o cca 2000 °F nižší, a to trvale, neboť takováto planeta má pochopitelně vázanou rotaci. Na rozdíl od ostatních podobných planet, které odráží asi 40 % dopadajího světla, WASP-12b dle pozorování Hubbleova teleskopu odráží jen minimum. Zajímavé také je, že jde o planetu velice bohatou na uhlík, i když samozřejmě ne ve formě nanotrubiček, ale spíše ve formě oxidu uhelnatého a metanu. Ukazuje se tak, jaká rozmanitost panuje už v tak dost podivné populaci horkých Jupiterů. 

 

Zdroj: Hubblesite