Astronomové stanovili rekord, který se týká nejvzdálenějšího objektu patřícího do naší galaxie, u nějž se podařilo stanovit, kolik světelných let je od nás daleko. Proč je to vůbec tak těžké, když je možné měřit i daleko vzdálenější objekty?
Podrobné mapování Mléčné dráhy je velká výzva a stanovení přesné vzdálenosti k jejím jednotlivým objektům k tomu samozřejmě patří. Nyní se pro tento účel ukázalo jako velice užitečné zařzeíní VLBA (Very Long Baseline Array) v Novém Mexiku, které čítá systém 10 radioteleskopů. Ty se zaměřily na opačnou stranu Mléčné dráhy a stanovily rekord v měření vzdálenosti v rámci ní. Ten se samozřejmě nemůže rovnat s absolutním rekordem v naměřené vzdálenosti v celém vesmíru, však astronomové už dokázali spatřit objekty, jejichž světlo k nám letělo 13,3 miliard let, čili ze samotného okraje viditelného vesmíru.
Proč je tedy tak složité sledovat daleko bližší objekty nacházející se v naší vlastní galaxii? Právě kvůli tomu, že jsme její součástí. Země se nachází asi v polovině jedné z masivních spirálních větví Mléčné dráhy, což znamená, že pokud chceme sledovat objekty na druhé straně galaxie, musíme se dívat skrz její zahuštěný střed, v němž sídlí i naše supermasivní černá díra, Sagittarius A*. Je to tak podobné, jako se snažit prohlédnout skrz les ve snaze najít strom na jeho opačném okraji, přičemž my se navíc jen vezeme a nemáme šanci se vydat do hloubi tohoto lesa. Máme ale jiné možnosti.
Právě díky moderním observatořím můžeme využít paralaxu, čili využít rozdíl při sledování jednoho objektu ze dvou různých míst a k tomu se dá využít ten prostý fakt, že Země se svou soustavou cestuje vesmírem a navíc ještě obíhá kolem Slunce. Jde tak o potenciálně přesnější alternativu využití tzv. standardních svíček, čili objektů se známým světelným výkonem, díky němuž lze z intenzity dorazivšího světla vypočítat jejich vzdálenost a využít to i k měření vzdálenosti dalších objektů.
Při využití paralaxy se ale využívá prostě jen trigonometrie a právě díky ní byla zjištěna vzdálenost k jasnému regionu naší galaxie, kde se tvoří hvězdy. Konkrétně jde o region G007.47+00.05 nacházející se na opačném straně Mléčné dráhy, který se nachází něco přes 66.500 světelných let daleko, přičemž již překonaný rekord pro zjistění vzdálenosti pomocí paralaxy byl 36.000 světelných let.
Region G007.47+00.05 tak byl pomocí VLBA sledován nejdříve v dubnu a pak v říjnu, přičemž pak byl úhel paralaxy srovnatelný s tím, kdybychom svýma lidskýma očima sledovali míček na Měsíci, což ilustruje, jak citlivé přístroje to musí být. Daný region byl také vybrán díky tomu, že jde o silný zdroj mikrovlnného záření, které prochází skrz prach a plyny relativně netknuté, což právě vyřešilo problém se zahuštěným prostorem ve vnitřní části galaxie.
Do nově změřené vzdálenosti se tak nachází valná většina hvězd a jiných objektů, které patří do naší galaxie a díky tomuto měření bude možné lépe zmapovat spirální větve galaxie a přesněji zjistit jejich tvar.
Nové měření probíhalo v rámci pětiletého projektu Bar and Spiral Structure Legacy Survey (BeSSeL), jehož úkolem je právě zmapovat vzdálenou část Mléčné dráhy s využitím tzv. maserů. Jde o přírodní mikrovlnné lasery vznikající rezonancí materiálu poblíž velkých mladých hvězd, které světlo zesilují a usměrňují. Autoři projektu slíbili, že do deseti let budeme mít kompletní obrázek mléčné dráhy.
