EHT zachytil další černou díru, tentokrát vzdálenou 5 mld. světelných let

Černá díra uprostřed galaxie M87 se ukázala tak, jak se dalo předpokládat, čili jako velký kruh s jasnější spodní částí. Event Horizon Telescope, což není jedno zařízení, ale několik pozemních sledovacích stanic rozesetých po celém světě, se nyní zaměřil na ještě mnohem více vzdálený objekt, a sice galaxii 3C279 vzdálenou přibližně 5 miliard světelných let.

 

 Event Horizon Telescope

 

3C279 patří mezi aktivní galaxie (kvasary), protože supermasivní černá díra uprostřed ní má bohatý přísun materiálu, kterým se krmí, ovšem část z něj je od pólů vysílán pryč v mohutných proudech. Jeden z nich by přitom měl mířit přímo na nás, takže 3C279 můžeme ještě blíže specifikovat jako blazar. 

 

 

Dokud tu nebyl EHT, tak nebylo možné sledovat blazar v takovém detailu, který na vzdálenost 5 miliard světelných představuje schopnost zachytit i objekty, které mají napříč "jen" 0,4 sv. roku. 

 

Snímek zachytil dvě výrazné rádiové stopy, přičemž ta horní je blíže k samotné černé díře a ta spodní ukazuje směr proudění, takže dle toho se nedá říci, že by byl jeden z výtrysků namířený přímo na nás. To ale asi klasifikaci 3C279 jako blazaru nezmění, ostatně má jít pouze o výchylku dvou stupňů. Podivné je přitom to, že vrchní stopa je výrazně protažená do elipsy a natočená téměř kolmo na výtrysk, přičemž astronomové očekávali spíše to, že bude ve stejné linii s ním. 

 

Srovnání snímků z rentgenové Chandry a Event Horizon Telescope 

 

Jako obvykle se už ale objevily hypotézy, které se snaží vysvětlit to, co vidíme. Je možné, že výtrysk neputuje rovně, ale po jakési spirále, kterou způsobilo velice silné magnetické pole. Dozvídáme se také, že dle pozorování by měla hmota ve výtryscích putovat extrémní rychlostí 0,995násobku rychlosti světla. 

 

Jde ale především o první snímek, který ukazuje spojitost výtrysku od pólu černé díry s akrečním diskem materiálu, který si ta teprve přitahuje k sobě. To astronomům konečně může poskytnout potřebné znalosti k tomu, aby mohli říci, proč třeba naše supermasivní černá díra SgrA* nemá žádné výtrysky a řada jiných ano. 

 

Zdroj: Extremetech