Hubble může mít poslední slovo v letité debatě o typech Seyfertových galaxií

Každá velká galaxie by měla mít ve svém středu supermasivní černou díru, jejíž gravitace ji drží pohromadě a některé takové černé díry jsou aktivní, takže požírají okolní materiál a část z něj vyvrhují od svých pólů vysokou rychlostí pryč, což je doprovázeno i silným zářením. Astronomové takové objekty rozdělují na Seyfertovy galaxie typu I a typu II.

 

První typ představuje jasný zdroj i viditelného světla, zatímco druhý září spíše v infračerveném. Čili první typ má výrazné světelné signatury, které vytváří rychle se pohybující materiál velice blízko u černé díry a takové typ dva postrádá. Astronomové však měli podezření, že ve skutečnosti může jít vždy o jeden a ten samý typ galaxie a to, co vidíme, je ovlivněno prostě jen úhlem, z nějž galaxie sledujeme. Primárně tedy nejde o úhel, ale o prachový prstenec, který z jistého pohledu může zastínit jisté prvky tak, že Seyfert 1 pak vypadá jako Seyfert 2. 

 

 

Nicméně v průběhu času byly objeveny také galaxie, které dané světelné signatury neměly a postrádat měly i onen prachový prstenec, který by nám zastínil výhled, ale od nějž se může světlo odrážet, což ovlivňuje jeho polarizaci. Astronomové si tak mysleli, že opravdu existuje jistá třída "opravdových" galaxií Seyfert 2, kde dané signatury opravdu chybí. 

 

Jenomže těch už nyní moc nezbývá a ze skupiny opravdových Seyfert 2 byla vyloučena další a zařazena do první skupiny, přičemž další to nejspíše čeká a my sami můžeme čekat, že brzy už žádná taková nezbyde a ukáže se, že nic jako Seyfert 2 neexistuje, pouze Seyfert 1 viděné z různých úhlů. V tomto konkrétním případě pak mluvíme o práci Stefana Bianchiho a kolegů z Università degli Studi Roma Tre. 

 

V této studii šlo o galaxii NGC 3147, která nedávno ještě patřila mezi opravdové Seyfert 2 a astronomové nemohli najít onen prstenec prachu, který by mohl blokovat viditelné světlo, respektive k tomu neměli možnost. Nedávno ale dostali hodinu času pro využití Hubbleova vesmírného dalekohledu, aby zjistili, že ono světlo k nám skutečně přichází, jen je slabší a navíc jen velice těžko viditelné kvůli hvězdě, která se nachází ve stejném směru jako galaxie. 

 

NGC 3147 byla přitom tím nejlepším příkladem své třídy, takže její vyloučení znamená, že to má celá skupina Seyfert 2 velice nahnuté. Italští astronomové poté díky svému výzkumu dostali ještě šest dalších hodin pro využití Hubbleova dalekohledu, aby se mohli na danou galaxii podívat ještě podrobněji.