Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty
Chlazení a skříně
Ostatní
Periférie
Procesory
Storage a RAM
Základní desky
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Digimanie  |  TV Freak
Svět mobilně  |  Svět audia

Intel si na Kostarice zřídil sklad starého hardwaru, kvůli čemu?

, , aktualita
Intel si na Kostarice zřídil sklad starého hardwaru, kvůli čemu?
Před několika lety si v Intelu začali uvědomovat jeden problém, a sice že nemají k dispozici svůj starší hardware, který je občas zapotřebí třeba kvůli tomu, aby se mohlo pracovat na řešeních bezpečnostních chyb.
Intel si na Kostarice zřídil sklad starého hardwaru, kvůli čemu?
Intel tak ještě před několika lety vůbec neměl zaveden žádný systém katalogizace a uchovávání starého hardwaru, který by jeho inženýři mohli využít třeba pro testování bezpečnostních chyb. Lze si představit, že právě objev exploitů jako Spectre a Meltdown přiměl Intel v tomto ohledu jednat, neboť jeho inženýři museli všude možně po bazarech shánět starší hardware, na němž by mohli provádět příslušné testy.
 
A nešlo přitom o pravěk, ale například o procesory z generace Sandy Bridge, čili z roku 2011, které řada lidí stále využívá. Ale samozřejmě také záleží na tom, o co konkrétního z této generace šlo. Nicméně jak uvádí Mohsen Fazlian (generální manažer v Product Assurance and Security Unit), leckdy se sháněl potřebný hardware z druhé ruky třeba na eBay. 
 
 
Problém to tak je prostý. Ve světě stále funguje mnoho starších počítačů, které mohou obsahovat bezpečnostní díry, a Intel tak potřeboval vlastní příslušně vybavenou laboratoř a sklad. Tu vytvořil právě na Kostarice, kde již předtím provozoval výzkumné a vývojové zařízení. Cílem však nebylo jen sbírat staré počítače a šoupnout je do poliček. Intel je potřeboval mít k dispozici pro vzdálený přístup, i když ne nutně všechny a vždy, a tak začal v roce 2018 plánovat a o rok později už měl k dispozici novou Long-Term Retention Lab. 
 
Nejde tak o horkou novinku, ale my máme nyní k dispozici zprávu od The Wall Street Journal, která přináší podrobnosti. 
 
 
Aktuálně je v tomto zařízení uloženo na 3000 hardwarových i softwarových produktů starých až cca deset let. Intel přitom plánuje už v příštím roce rozšířit prostory této laboratoře na přibližně dvojnásobek (2500 m2), což umožní rovněž zdvojnásobit množství uložených produktů. 
 
Inženýři Intelu si přitom mohou kdykoliv vyžádat potřebnou konfiguraci pro testování, kterou jim technici na Kostarice složí dohromady a napojí do cloudu. Těchto pracovníků je nepřetržitě k dispozici asi 25, a to pečlivě prověřených osob. Intel totiž o tomto zařízení jinak moc nemluví a v tajnosti udržuje i jeho přesnou pozici, natož aby do laboratoře ještě pustil novináře. 
 
Dozvídáme se ale aspoň to, že do Long-Term Retention Lab přichází každý týden na 50 nových produktů a každý měsíc je splněno na 1000 požadavků přicházejících z různých divizí Intelu. Například inženýr Anders Fogh často využívá její služby pro to, aby mohl replikovat bezpečnostní chyby, které objevili jiní výzkumníci v rámci tzv. bug-bounty programu, který slibuje odměnu, a tím vyšší, čím závažnější je objevená chyba. Fogh tak může dostat k dispozici zcela stejný systém, což se týká procesoru, BIOSu/mikrokódu, verze operačního systému, atp. 
 
Intel tak nyní i trošku pozměnil proces vývoje svých produktů s ohledem na to, že se později dostanou do Long-Term Retention Lab. Pro tyto účely je tak v průběhu vývoje tvořena potřebná dokumentace a samotný hardware je v laboratoři uložen ještě před tím, než se dostane na trh.


reklama