ISS dostane senzor pro studium dopadu drobného vesmírného smetí

Vesmírné smetí začíná být velice ožehavý problém a způsobujeme si ho pochopitelně především my sami vypouštěním stále většího množství satelitů. Ty se mohou samy porouchat a v krajním případě vybuchnout, což do okolního prostoru vyšle mnoho projektilů, což může být třeba elektrolyt baterií, který se v podobě zmrzlých kuliček pohybuje jak vystřelená kulka.

 

 

Zaneřáděná je především nízká orbita, kde se přibližně ve výšce 400 km pohybuje také samotná Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Vesmírné agentury přitom už řeší, jak dostat nechtěné smetí dolů, aby shořelo v atmosféře. Zmínit můžeme třeba japonský pokus s nabitým vlečným lanem, který skončil nezdarem, nebo připravované fólie, které mají odpad obalit a stáhnout s sebou dolů. 

 

Spíše se ale o nebezpečí vesmírného smetí diskutuje a často se zmiňuje Kesslerův syndrom, který by znamenal tak velké zaneřádění orbity, že by přerostlo v neudržitelný stav, kdy by smetí spolehlivě zničilo v podstatě vše na nízké orbitě vlivem nastalé řetězové reakce srážek, které by jen tvořily další a další smetí. 

 

 

Mezinárodní vesmírná stanice už dostala několik zásahů, které jí zatím nepřinesly vážnější potíže. Jak ale může vypadat čistý průstřel vesmírným projektilem, to ukazuje třeba uvedená fotografie, která se týká satelitu Solar Max. 

 

Pro studium možností ochrany před takovými zásahy ISS dostane zásadní vylepšení, a to Space Debris Sensor (SDS), čili senzor vesmírného smetí v podobě pole o velikosti metru čtverečního plné mikrosenzorů, které budou zjišťovat, jaké škody může napáchat zásah objektem, jako je třeba jen odlouplý kus barvy nebo až 10cm kus. 

 

Je to tak zatím jen první krok, který má přinést lepší možnosti ochrany, která jen těžko bude kdy aktivní, aby zahrnovala sledování i velmi malých objektů na orbitě. Příští mise by měly využít satelity umístěné na vyšší orbitu, odkud by sledovaly, jak se malé objekty pod nimi chovají a kde jich je nejvíce. Z toho všeho se pak může určit, jakým způsobem bude možné příští satelity a jiná zařízení an orbitě co nejlépe chránit. Aktuálně se počítá s tím, že 95 % všech větších objektů na nízké oběžné dráze patří mezi odpad a miniaturních částic je skutečně nepočítaně.