NASA učinila nový objev ve 22 let starých datech od Galilea

Popravdě řečeno, ono se tomu ani nelze moc divit vzhledem k faktu, že ona data z telemetrie sondy a nástroje Plasma Subsystem (PLS), nikdo do této doby ještě pořádně nezkoumal. Lze také říci, že pokud nám umělá inteligence může být v něčem užitečná, je to rovněž právě zevrubná analýza dat přicházejících z různých vesmírných zařízení a astronomové to vědí také. Máme tu třeba snahy o posouzení šance na přítomnost života na jiných světech nebo přímo jejich hledání. Díky AI by se tak mohla analýza dat ze sond, vesmírných observatoří a jiných zařízení v budoucnu značně urychlit. 

 

 

Americká sonda Galileo byla vyslána už v roce 1989 k Jupiteru, aby se podívala na něj samotný i na jeho měsíce a vedle toho i na některé další objekty naší soustavy, a to asteroidy. Startovala na palubě raketoplánu Atlantis v rámci mise STS-34 a pak v roce 1995 dorazila k Jupiteru po provedení gravitačních manévrů u Venuše a pak i u Země. Stala se první sondou, která byla umístěna na oběžnou dráhu Jupiteru. 

 

Sonda Galileo o měsíci Ganymed objevila třeba to, že má vlastní magnetické pole, a to jako první ze známých měsíců a také má vlastní řídkou atmosféru a pod povrchem tekutou vodu stejně jako Europa či Callisto. Co se ale podařilo objevit nyní? 

 

 

Kolem Ganymedu stihla sonda učinit šest průletů, kdy využila právě i nástroj PLS, který měří hustotu, tok a teplotu plazmatu. Z nějakého důvodu se za ty roky nikdo blíže nepodíval na zachycená data z PLS a nespojil si je s telemetrií sondy, a to až nyní díky studii Glyna Collinsona z NASA. Data z PLS nám přitom mohou říci něco nového právě o magnetickém poli Ganymedu, z nějž byli vědci před řadou let tak překvapení. 

 

Vlny plazmatu kolem Ganymedu podléhají magnetismu samotného měsíce, ale také jsou značně ovlivňovány mohutným magnetickým polem Jupiteru podobně jako sluneční vítr ovlivňuje naši magnetosféru. Plazma se tedy kolem Ganymedu dle nového zjištění formuje do skutečně netradičního tvaru, který byl popsán jako zploštělý roh se špičkou mířící ve směru oběhu měsíce kolem planety. Stejné vlny plazmatu pak díky tomu mohou tvořit nezvykle silné polární záře na Ganymedu. 

 

Vědci nyní uvažují navíc i o předpokládaném podpovrchovém oceánu Ganymedu, jenž by mohl hrát důležitou roli v generování magnetického pole. Něco z toho mohou ještě odhalit data z PLS sondy Galileo, ale spíše si budeme muset počkat až na sondu JUICE evropské ESA, která má start naplánovaný na rok 2022.

 

Zdroj: Extremetech