New Horizons brzy dorazí k Ultima Thule a už nyní je tu záhada

Už dlouho víme, že New Horizons si načasovala přílet k Ultima Thule na symbolické datum 1. ledna 2019. Přesně to bude ve 12:33 ET, což je našich 18:33 CET. Průlet to nebude z pohledu prostého člověka zrovna těsný, však New Horizons se přiblíží k Ultima Thule s průměrem kolem 30 km na vzdálenost 3500 km. Nemůžeme se tak těšit na podobně detailní záběry, jaké si pro nás chystá OSIRIS-REx od asteroidu Bennu, nicméně je tu něco jiného, na co se můžeme zaměřit. 

 

 

Ultima Thule rozhodně nebude kulatý objekt, jako jsou planetky či planety a ani nebude mít pravidelný diamantový tvar jako Bennu. Půjde jednoduše řečeno o neforemný kus hmoty, který bude možná tvořen i dvěma do jisté míry samostatnými objekty, které se obíhají v tak těsné blízkosti, že se dotýkají (tzv. contact binary). Vědci tak očekávali, že stejně jako v případě jiných nepravidelných objektů uvidí světelnou křivku s určitým vzorem vznikající při sledování z dálky, která je daná tím, jak objekt rotuje a odráží sluneční světlo. Ostatně ta byla dobře patrná i v případě mezihvězdného objektu 'Oumuamua, dle čehož byl odhadnut jeho podlouhlý doutníkovitý tvar. 

 

Problém je ten, že New Horizons, ačkoliv je dávno dostatečně blízko na to, aby mohl Ultima Thule sledovat, žádnou křivku nezaregistroval a z odraženého světla to vypadá, jako by tento objekt snad z pohledu sondy nerotoval, nebo odrážel stále stejné množství světla. Alan Stern z týmu New Horizons tak mluví o první záhadě Ultimy Thule a říká, že přístroje sondy skutečně neregistrují žádnou světelnou křivku, takže ta je pod jejich rozlišovacími schopnostmi. 

 

Astronomové mají jako obvykle už připraveny teorie, které tuto skutečnost vysvětlují. Jedna z nich mluví o prosté náhodě, a sice té, že jeden z pólů Ultima Thule je namířen přesně na pozici sondy New Horizons. Jiná říká, že Ultima Thule může být obklopena mračnem prachu, které odráží stále téměř stejné množství světla bez ohledu na to, co se děje uprostřed něj. Lze říci, že právě toto je scénář, který by v NASA uvítali asi nejméně. Ovšem i když je to dle astronomů možné, není to pravděpodobné, protože vzhledem k magnitudě objektu by bylo zapotřebí jeho silnější osvětlení, než jaké v dané vzdálenosti poskytuje Slunce. 

 

Poslední teorie říká, že změny v jasu objektu jsou ovlivňovány mnoha malými měsíci, které rotují kolem. Každý z nich by tak měl vlastní světelnou křivku a pokud by se to všechno sečetlo dohromady a zprůměrovalo, ve výsledku by byla celková světelná křivka neznatelná. To je však snad ještě méně pravděpodobné než teorie s prachem a Ultima Thule by pak byla v naší soustavě přímo unikát, alespoň dle aktuálních znalostí. 

 

Takže uvidíme možná už v průběhu příštího týdne, jako to opravdu je. 

 

Zdroj: Extremetech